Toto je 24. příběh ze série o zotavení z duševní nemoci. Jas je silná teenagerka, která si uvědomila, že aby překonala svou duševní poruchu, musí ji přijmout a bojovat. Toto je její příběh:
Jas je patnáctiletá dívka z kanadského Ontaria a ráda si čte o životech a myšlenkách jiných lidí. Jejím cílem je stát se policistkou a mít vlastní rodinu. Jas byla diagnostikována odborníkem na duševní zdraví v Torontu v Ontariu s depresí, úzkostí a bipolární poruchou s příznaky a symptomy ADHD. Dodnes se u ní vyskytuje. Pocity opuštěnosti a osamělosti od vlastní rodiny a každodenní myšlenky na to, že není „dost dobrá“, způsobily její duševní onemocnění. Jas šla několikrát do nemocnice a byla léčena různými léky a aktivitami, které jí pomáhaly zvládat její nemoci, Například; poradenství.
Jas se musela vypořádat s obtěžujícími příznaky, řekla: „Mám pocit, že nejtěžší věc v životě je dýchat a snažit se to přetlačit. Jednoho dne bych si chtěla podřezat žíly nebo být opravdu šťastná a plná energie.“ To ovlivnilo její každodenní život, Jas řekla: „Mít psychické onemocnění vás hodně ovlivní, když víte, že nemůžete mít energii na to, abyste se probudili nebo šli umýt nádobí. Myšlenky na to, že se zabiju nebo si ublížím, mě pronásledovaly každý den.“ Jas se bohužel několikrát pokusila o sebevraždu a jednou se jí to téměř podařilo, ale říkala si, co by se stalo s její rodinou. Jas má jizvy na břiše a na obou zápěstích a stehnech.
Její vztahy s ostatními byly ovlivněny. Jas řekla: „Každý den jsem se cítila tak podrážděná z toho, že se mnou všichni a každý mluví, byla jsem hrubá a nevrlá, a to, jak jsem se cítila, samozřejmě ovlivňovalo lidi, kteří mě měli tolik rádi.“ To v ní vyvolalo pocit, že bude celý život naštvaná a smutná, ale uvědomila si, že je to její volba, jak se postavit na nohy. Jas řekla: „Nebyli to doktoři ani moje matka, byla jsem to já. Protože jsem to byla já, kdo se tak cítil. Ne oni.“
Zlomovým bodem pro Jas, jak zvládnout své duševní poruchy, je překonat je a zaměřit se na věci, které ji dělají šťastnou. Jas si myslela, že jí nikdo nepomůže, řekla: „Myslela jsem si, že mi nikdo nepomůže, nechtěla jsem, aby mi někdo pomáhal, protože jsem chtěla dokázat, že si dokážu pomoci sama.“ Lekce, kterou si Jas z této těžké zkoušky odnesla, byla, že ne všechno skončí dobře, ale to by neměl být důvod, aby ji to ovlivnilo. Tato zkušenost ji změnila v mnoha ohledech, řekla: „Ztratila jsem v životě lidi, kteří pro mě hodně znamenali, a nemohla jsem si pomoct, ale lidi jsem od sebe odstrkovala. Dnes se snažím lidem pomáhat a mluvím s nimi o tom, co je rozčiluje.“ Jas se svými duševními poruchami bojuje i nadále.
Toto je její rada pro ostatní, kteří se potýkají s podobnými situacemi:
„Kdokoli tam někde venku mi může napsat do mé schránky na tumblr (uživatelské jméno: youre-cocky) a já tu budu, slibuju. Nemůžu vystát fakt, že ostatní lidi tolik bolí.“
Jas je odhodlaný bojovat dál a pomáhat na této cestě ostatním. I když má před sebou ještě dlouhou cestu, věřím, že ji jednou dokáže překonat. Pomozte mi změnit situaci tím, že se podělíte o svůj příběh.