Měl jsem další nepříliš vydařený den.
Na začátku semestru jsem se zařekla, že budu cvičit dva dny v týdnu. Už je to skoro měsíc, co jsem nechodila do posilovny; je to taková otrava. Spolu s těžkým batohem musím nosit i batoh s oblečením, botami a věcmi pro osobní hygienu. Musím vstávat brzy, i když bych si klidně mohla přispat, a to mi přidává nejméně dvě hodiny času stráveného mezi lidmi. Proto se mi špatně zařazuje.
Chtěl jsem si znovu přispat a vynechat trénink, ale pak jsem dostal nápad. Od té doby, co jsem se sem přestěhovala, se moje okolí dobře rozvíjí. Vstala jsem tedy hodinu a půl před odchodem do školy a hodila na sebe cvičební úbor.
Nemohla jsem jít na procházku hned, protože jsem si uvědomila, že mám dnes odevzdat práci, kterou jsem neudělala. Vypracovat tři stránky za třicet minut není podle mého názoru špatné. To znamenalo, že jsem měla na procházku méně času, ale i tak jsem se dostala na dvacet minut. Dokonce jsem měla dost času na to, abych se osprchovala, převlékla a učesala. Takhle to vypadá, když člověk zvládne dospělost.
Teď už jen kdybych se dokázala přimět k tomu, abych si dala k obědu jídlo z jídelny a neutrácela peníze za jídlo s sebou. Je tak těžké se nadchnout pro perfektní teplé jídlo, když víte, že tam musíte být uprostřed polední špičky. Obklopeni tolika… lidmi.
Dnešní výuka byla velmi jednoduchá, sledovali jsme filmy o vývoji rasového divadla a učili se o druhé polovině kariéry Stephena Sondheima.
Den bohužel ještě neskončil. Mám pozdě večer zkoušku se svým partnerem v duetu. Doufám, že nebude delší než dvě hodiny. Nechci zmeškat dnešní díl seriálu Kritická role ani svou hru na pití.
Zítra se mi bude dobře spát. Půjdu na další procházku a snad budu produktivní v… něčem.