Komplexní posttraumatická stresová porucha(C-PTSD) označuje specifický typ posttraumatické stresové poruchy. C-PTSD, známá také jako vývojové trauma, se rozvíjí v reakci na dlouhodobé trauma nebo opakované traumatické události. K tomuto traumatu často, ale ne vždy, dochází v dětství. Tím se liší od PTSD, která se běžně vyskytuje u příslušníků armády, ale může se objevit po jediné traumatické události kdykoli v životě.
Jak PTSD, tak C-PTSD se mohou zlepšit díky léčbě vyškoleným odborníkem na duševní zdraví. Mezi možnosti léčby patří tradiční psychoterapie, ale pomoci mohou i jiné přístupy. Začněte hledat soucitnou podporu při překonávání C-PTSD vyhledáním poskytovatele duševního zdraví ve vašem okolí v našem adresáři.
Komplexní příznaky PTSD
Světová zdravotnická organizace je jednou ze skupin, které podporují existenci C-PTSD. Je zahrnuta jako diagnóza v jejich publikaci Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-11) z roku 2018.
Diagnostická kritéria pro C-PTSD podle klasifikace WHO zahrnují mnoho stejných příznaků jako obecná PTSD, tj.:
-
vtíravé příznaky: flashbacky a noční můry
-
vyhýbavé příznaky: emoční otupělost, disociace, vyhýbání se potenciálním spouštěčům.
-
reaktivní příznaky: hypervigilance, nespavost atd.
Diagnóza C-PTSD však zahrnuje také tři další kategorie. Patří mezi ně:
-
potíže s regulací emocí
-
vytváření negativního obrazu sebe sama
-
problémy s mezilidskými vztahy
Příznaky C-PTSD
Příznaky C-PTSD se mohou projevovat mnoha různými způsoby. Mezi nejčastější příznaky C-PTSD patří:
-
období intenzivní deprese, myšlenky na sebevraždu nebo obojí.
-
potíže se zvládáním emočních impulzů
-
tendence vidět se v negativním světle
-
snížené sebehodnocení nebo soucit se sebou samým
-
přetrvávající nebo opakující se pocity studu nebo viny
-
ztráta víry v osobní systém víry nebo morální kodex
-
potíže s důvěrou v intimní partnery nebo lidi obecně
Výzkum naznačuje, že C-PTSD může také přispívat k pocitům bezmoci, zranitelnosti a hněvu vůči zdroji traumatu, zejména pokud bylo trauma způsobeno pachatelem. Tyto pocity mohou přispívat k touze po pomstě.
Co způsobuje C-PTSD?
K rozvoji C-PTSD může přispět kterýkoli z následujících zážitků:
-
zneužívání dětí
-
zanedbávání v dětství
-
citové zneužívání
-
násilí ze strany intimního partnera
-
opakované sexuální zneužívání
-
život uprchlíka nebo válečného zajatce nebo život v koncentračním táboře
Stručně řečeno, jak PTSD, tak C-PTSD jsou způsobeny traumatem. Psychologové však považují C-PTSD za specifický důsledek dlouhodobého traumatu. U lidí, kteří jsou opakovaně vystaveni traumatickým zážitkům nebo žijí v násilných, zneužívajících nebo traumatizujících situacích, se může vyvinout C-PTSD.
Odborníci se domnívají, že závažnost příznaků u člověka může záviset na několika faktorech, včetně:
-
zda k traumatu došlo v dětství
-
zda byl za trauma zodpovědný rodič nebo pečující osoba
-
zda měla osoba v období traumatu nějakou podporu
-
jak dlouho trauma trvalo
Prožití jednoho traumatu nebo kratší období zneužívání či zanedbávání může také způsobit traumatizaci, ale tento typ traumatu častěji vede k příznakům, které odpovídají kritériím standardní posttraumatické stresové poruchy.
Vztahy a komplexní posttraumatická stresová porucha
Vyrovnávání se s následky dlouhodobého traumatu může ovlivnit emoční pohodu a kvalitu života. C-PTSD může také způsobovat problémy ve vztazích. Zkušenost s dlouhodobým zneužíváním, bolestí nebo jiným utrpením může ztížit navazování vztahů s ostatními. Změny nálady a vnímání sebe sama mohou také způsobit, že někdo má pocit, že už není tím, kým býval. Mohou ztratit vládu nad svým pocitem sebe sama nebo osobní identitou.
Tyto a další důsledky traumatu mohou vést k tomu, že se někdo stáhne od lidí, které má rád, a izoluje se. Lidé tak mohou činit záměrně nebo bez úmyslu, prostě proto, že je pro ně obtížné být v blízkosti ostatních. Mohou mít pocit, že se ostatní nedokážou ztotožnit s tím, co prožili, nebo tomu nerozumějí, a také nemusí chtít o traumatu mluvit s nikým, kdo ho sám nezažil.
Lidé, kteří se potýkají s C-PTSD, mohou také bojovat s problémy s důvěrou. Po prožití dlouhodobého traumatu může být těžké cítit se dostatečně bezpečně na to, aby mohli znovu důvěřovat druhým lidem. Je možné tyto potíže překonat a naučit se znovu důvěřovat, ale může to vyžadovat trpělivého partnera a pomoc soucitného, vyškoleného poradce.
Viktimizace a bezmoc mohou také vést některé lidi s C-PTSD k tomu, že nevědomky vyhledávají nezdravé vztahy. Ty mohou mít společné prvky původního toxického vztahu, jako je žárlivost nebo pasivní agrese. Někteří lidé mohou nevědomě využívat současný vztah jako způsob, jak „předělat“ nebo „napravit“ minulost. Jiní lidé mohou zoufale hledat „zachránce“ a přehlížet červené vlajky. Opět může pomoci léčba C-PTSD, která lidem umožní naučit se rozpoznat příznaky nezdravých vztahů a snažit se jim vyhnout.
Ačkoli primární osobou postiženou C-PTSD je samozřejmě osoba, která trauma zažila, dopad traumatu se může rozšířit i na rodinu, romantické partnery a další blízké osoby. Partner, který chce nabídnout podporu, se může cítit zraněný, když se mu vyhýbá nebo ho odstrkuje. Výbuchy hněvu mohou u přátel, blízkých nebo dětí vyvolat pocit strachu nebo obav. Disociativní epizody a ztráta pocitu vlastního já mohou u partnerů také vyvolat pocit osamělosti nebo pocit, že se jejich partner stal někým jiným.
Osoba žijící s C-PTSD nemůže za žádný z těchto důsledků, stejně jako za ně nemůže ani její partner. Jedinec s C-PTSD může své příznaky řešit v rámci psychoterapie a dočkat se zlepšení ve všech oblastech života. Párová nebo rodinná terapie může být také velmi prospěšná pro všechny členy rodiny postižené C-PTSD.