Porozumět depresi je obtížné. Vezměte prosím na vědomí, že v psychologii je všeobecně známo, že duševní onemocnění se u každého jedince liší, a tento příspěvek v žádném případě nemá za cíl zobecňovat. Tento příspěvek byl napsán proto, aby poskytl pohled na to, s čím se lidé, kteří trpí depresí, potýkají a co by chtěli, aby ostatní věděli. Všechny tyto body vycházejí z výpovědí lidí, kteří depresi zažili, a byly učiněny anonymně.
Není to tak jednoduché, jako jíst zdravěji nebo více cvičit.
Ačkoli tyto věci mohou u některých/několika lidí pomoci zvládnout příznaky, často neřeší základní problém. Říkáte-li nám, že bychom měli tyto věci prostě dělat, odmítáte naše problémy a máme pocit, že nás neberete vážně. Pravděpodobně to myslíte dobře, ale buďte prosím opatrní s tím, jak tyto věci formulujete.
Vím, že ne vždy chápete, proč je to tak, jak to je, a je pravděpodobné, že ani já nevím, proč se tak cítím.
Pokud můžete, zkuste si představit, jak frustrující musí být, když se většinu času cítíte naprosto příšerně, aniž byste k tomu měli zjevný důvod. Prostě se to stává. A pak si k tomu přidejte lidi, kteří se vás ptají – a přitom se na vás pošklebují -, proč se tak cítíte, protože „to muselo být něco, co to způsobilo“. Příčině se říká „deprese“ a ne vždy má konkrétní spouštěč. Vím, že se snažíte pochopit a případně navázat nebo vysvětlit, ale snižujete můj boj tím, že se mi snažíte říct, že to bylo jen tím jedním testem, který nevyšel tak, jak bych si přála.
Někdy nejsou žádné emoce, jindy je jich příliš mnoho. Někdy obojí najednou.
A opět často není jasné proč.
Opravdu se chci zlepšit, prosím, přestaňte mi říkat, že se jen málo snažím.
Nikdo se tak nechce cítit. Nikdo se nechce neustále cítit hrozně. Snažím se, ale ve dnech, kdy je i vstát z postele příliš, je to poslední, co potřebuji, aby mi někdo říkal, že se mám víc snažit. Tím, že mi to říkáte, můj boj odmítáte, a to je zraňující.
Nemůžu se z toho jen tak dostat.
Kdyby to bylo možné, už bychom to dávno udělali. To je klíčové pro pochopení deprese.
Nechci ti ublížit.
Toho se pravděpodobně také bojíme. Nechceme svými depresemi ublížit nebo poškodit své okolí. Nechceme svou nemocí nikoho obtěžovat.
Neustále se cítím jako přítěž.
Možná vám to bude znít sentimentálně, ale když nám řeknete, že jsme milováni a podporováni, možná to všechno nevyřeší, ale mohlo by nám to pomoci otevřít se svým pocitům. Součástí porozumění depresi je uznat, že se člověk může cítit jako břemeno a že by mohlo pomoci, když ho ujistíte, že tomu tak není.
Vážíme si každé vaší snahy nám pomoci.
Možná to ne vždy děláte tak, abyste nám opravdu pomohli, ale my si vážíme toho, že se snažíte. Možná to nedáváme vždy tak jasně najevo, ale možná tušíte, proč je to pro nás těžké. Nejdůležitější je, že si prosím nemyslete, že si toho nevšímáme nebo že si toho nevážíme, my si toho všímáme a jsme za to vděční.
Nemusíte se snažit všechno vyřešit za nás nebo nám dávat nezadržitelnou vlnu (dobře míněných!) rad, někdy stačí, když jste nám nablízku, nasloucháte a dáváte najevo, že se snažíte porozumět. Když se snažíme otevřít o svých problémech, nemusíme nutně žádat o řešení, ale nesmírně si vážíme vaší podpory.
Nikdo za to nemůže. Nikdo neudělal nic, co by konkrétně vedlo k tomuto problému Je to nemoc. Mohou k tomu přispívat různé faktory, ale nikdo za to „nemůže“. To je další klíčový prvek v chápání deprese.
Velmi si vážím toho, když se mě zeptáte, jestli pro mě můžete něco udělat, ale někdy si nejsem jistá, co od ostatních potřebuji.
Některým lidem pomůže, když jim dáte jasné příklady toho, co byste pro ně mohli udělat. „Mohu vám přinést třeba čaj?“ „Nechtěli byste se společně projít na čerstvém vzduchu?“