Někdy je obtížné vymezit poruchy osobnosti, protože se mohou pozoruhodně překrývat s „normální“ osobností. Je však důležité si uvědomit, že „poruchy“ osobnosti jsou vlastní a projevují se jako výjimečné nebo extrémní odchylky od běžného vnímání, myšlení, cítění a identifikace s ostatními, které člověk v dané kultuře běžně vykazuje (Kelly, 2020).
Podle aktuálního pátého vydání manuálu (DSM-5) se v popisu poruch klastru B uvádí, že hraniční a antisociální jedinci jsou manipulativní, každý s jiným cílem. Lidé s antisociálními poruchami osobnosti manipulují, aby získali majetek a moc, zatímco cílem hraničních jedinců je získat pozornost, pozitivní zpětnou vazbu nebo povzbuzení (Brogaard, 2020).
Arjan et al. (2019) uvádí, že první projevy hraniční poruchy osobnosti (BPD) se objevují v období dospívání a lze je spolehlivě odlišit od zdravého vývoje dospívajících. DSM-5 umožňuje diagnostikovat BPD do 18 let věku, pokud jsou příznaky pervazivní, přetrvávající, nejsou omezeny na určitou vývojovou fázi nebo jinou duševní poruchu a pokud jsou příznaky přítomny nejméně 1 rok.
Představte si tento scénář… Ve třídě vedle vás sedí nový spolužák. Zpočátku je s ním radost být, je velkorysý a veselý. Rychle s tímto člověkem navážete vztah, který přesahuje pouhou známost. Myslíte si, že je to upřímně dobrý přítel. Stanete se s ním nejlepšími přáteli. Jednoho dne, když se po hodině tělesné výchovy vrátí ke své lavici, všimne si, že jeho sbírka manga knih pod stolem zmizela. Podívá se na vás hrozivým pohledem: „Vzal jsi mi pod lavicí knihy manga? Vím, že si je bereš, protože mě vždycky prosíš, abych ti je půjčil, ale já ti vždycky říkám, abys nejdřív počkal, až je všechny dočtu?! Děláš si ze mě srandu?!“ Omluvně se na něj usměješ a upřímně se mu omluvíš, i když to nejsi ty, kdo za to může. Ano, přiznáváš, že jsi jednu z nich potají vzal na rychlé nahlédnutí, ale jinak už to nikdy neuděláš. Říkáte, že prostě nevíte, jak mohou všechny zmizet. On je však stále nesmírně rozzuřený. Od toho dne s tebou přerušil všechny přátelské rozhovory. Od ostatních spolužáků víš, že tě za tvými zády pomlouvá. Rozhodnete se, že s tímto kamarádem už nikdy nebudete navazovat žádné kontakty.
Čeho jste si z výše uvedené anekdoty všimli?
Zdá se, že tento nový kolega odpovídá klasickému vyobrazení hraničního typu osobnosti. Dochází k rychlému kolísání mezi láskou a nenávistí. Každý je pro ně buď světec, nebo ďábel. Neexistují žádné mezistupně. Časté a intenzivní změny nálad znemožňují předvídat jeho chování ve společnosti, což nakonec ztěžuje jeho nejbližší vztahy (Geher, 2021).
2. Strach z opuštění nebo odmítnutí
„Musíme si promluvit,“ napsala jsi kamarádce, abys s ní probrala jisté věci, které včera udělala ve třídě a které tě rozčílily.
„Proč? Už nechceš být můj nejlepší přítel? Zabiju se.“
Oči se ti rozšířily šokem, když jsi od ní dostal takovou odpověď.
V blízkém vztahu se hraniční jedinci chovají tak, že se bojí opuštění nebo odmítnutí, což může zahrnovat :
A. Lpění – bombardování textovými zprávami, telefonáty, překvapivé objevení se před vašimi dveřmi.
B. Manipulace s cílem udržet si vztah – lhaní, předstírání těhotenství, vyhrožování sebevraždou nebo sebevražedná gesta, vyhrožování šířením zlomyslných pomluv vaší rodině.
C. Naprostý vztek z možného opuštění – Šíření pomluv na internetu, někdy fyzické napadání, slovní kritika.
3. Obtíže s udržováním vztahů
Darlene Lancer, JD, LMFT (2019) uvedla, že hraniční osoby jsou obvykle závislé a obvykle si najdou partnera, který jim dokáže poskytnout stabilitu a vyrovnat jejich proměnlivé emoce. Soběstační lidé nebo narcisté, kteří navenek působí, že mají své city pod kontrolou, se stávají snadným terčem pro svrchovaný šarm a zranitelnost hraničářů. Lidé, kteří nejsou členy BPD, mohou mít pocit, že labilní emoce hraničářů jsou zajímavé a pobyt se „zdravými“ lidmi jim připadá poněkud nudný. Tento partner se může jevit jako pečující vrchní pes, nicméně naopak jsou oba na sobě závislí a může pro ně být obtížné se z nezdravého vztahu vymanit. Navíc se tento partner stává pomocníkem a citovým pečovatelem, který se ve vztahu podřizuje kontrole hraničáře. Dokonce se přizpůsobuje a omlouvá, když je napadán, aby udržel citové spojení ve vztahu. Každý, kdo se na vztah dívá zvenčí, určitě vidí, jak nezdravý jejich vztah je. Pokud se emocionálně zdravý člověk zaplete do vztahu s hraničním jedincem, může to včas rozpoznat, pokud jde o tyto červené vlajky, a nakonec se pokusit ze vztahu vycouvat. Proto může být pro většinu lidí obtížné udržet si zdravý a pevný vztah s hraničními jedinci.
4. Impulzivní a rizikové chování
Joanna dostává od rodičů měsíční příspěvek 500 liber. Studuje na internátní škole a veškeré školné je jí hrazeno a peníze jsou určeny na další výdaje. Kapesné obvykle používá na nákup drahých bot a oblečení, a pokud jí nestačí, „půjčuje“ si od kamarádek. Nikdy však svým kamarádkám peníze nevrací.
Hraniční jedinci mohou vykazovat impulzivní chování nejméně ve dvou oblastech, které mohou být sebepoškozující, jako je utrácení, sex, zneužívání návykových látek, bezohledné řízení nebo přejídání (American Psychiatric Association, 2013).
Derrick pošle textovou zprávu své drahé polovičce. Po několika hodinách čekání však na jeho zprávu nikdo neodpovídá. Derrick je zcela přesvědčen, že je v životě svého partnera natolik bezvýznamný, že se na něj zapomnělo.
„Víš, že to není pravda, že? Je nemožné, aby na tebe tvůj partner zapomněl, ledaže by najednou dostal amnézii,“ zpochybňuje jeho myšlenkové pochody jeho nejlepší kamarád.
„Jo, vím, že máš pravdu, ale vzpomínám si, že když jsme se bavily o našich bývalých, zeptala jsem se na kluka, se kterým chodila přede mnou, a ona nenuceně řekla: „No jo, na toho jsem zapomněla.“
Derrick v duchu ví, že jeho partnerka nemyslela doslova, že zapomíná na existenci svého bývalého, ale že se o něm zapomněla zmínit. Ta věta se mu však v hlavě opakovala stále dokola.
Co si myslíte o výše uvedeném scénáři?
Derrick možná prožívá paranoiu kvůli svému extrémně černobílému myšlení, kdy si to jeho mozek doslova vykládá na základě pocitu, že je bezcenný, protože mu zapomněla odepsat.
6. Opakované sebevražedné chování nebo vyhrožování či sebepoškozování
Lydia našla svou dceru v ložnici, jak si kapesním nožem řeže ruce.
„Jen malé ranky, mami,“ řekla Lydii a dívala se jí přitom do očí, „není to tak hluboké. Chci se jen zbavit stresu.“
Lydie byla tímto zjištěním šokována a velmi rozrušena.
BPD je spojena se sebevražedným chováním a sebepoškozováním. Podle 27 let trvající studie provedené Parisem a Zweig-Frankem (2001) zemře až 10 % pacientů s BPD sebevraždou, přičemž průměrný věk je uváděn 37 let a směrodatná odchylka 10 let. U mladých pacientů, kteří jsou častými návštěvníky pohotovosti, tedy není riziko sebevraždy nejvyšší. Pompili et al. (2005) provedli metaanalýzu, která uvádí, že sebevražednost je „více alarmující“ u mladých lidí, kteří vykazují vysokou míru sebevražedného chování. Stav většiny hraničních jedinců se však postupně zlepší a ti, kteří zemřou sebevraždou, jsou zpravidla ti, kteří se nedokážou zotavit (Paris, 2003).
Podobně jako u jiných poruch osobnosti se i BPD vyskytuje na kontinuu od mírné po těžkou.
Ve světě duševního zdraví bylo historicky známo, že BPD je téměř nemožné léčit. V poslední době se však odborníci shodují, že tento duševní stav je léčitelný, pokud se věnují terapii, a výrazně zlepšují kvalitu života pacientů. Zjištění z desetiletého sledování, které provedli Gundersan et al. (2011), ukázalo, že 85 % osob s BPD bylo na konci studie v remisi. Tito pacienti také vykazovali nízkou míru relapsu a velké zlepšení sociálního fungování.
Závěrem je důležité, abyste v případě, že u svých blízkých nebo u sebe zaznamenáte výše uvedené příznaky, vyhledali pomoc odborníků na duševní zdraví, aby bylo možné provést správnou léčbu a zásahy.
Americká psychiatrická asociace: Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, páté vydání. Arlington, VA, American Psychiatric Association, 2013, 665.
Paris, J., Zweig-Frank, H.A. (2001). Sedmadvacetileté sledování pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Compr Psychiatry. 42(6):482-7.
Paris, J. Poruchy osobnosti v čase. American Psychiatric Press; Washington, DC, USA: 2003.
Pompili, M., Girardi, P., Ruberto, A., Tatarelli, R. (2005). Sebevražda u hraniční poruchy osobnosti: metaanalýza.