Je dobře známo, že trauma může mít nejrůznější negativní účinky. Věděli jste ale, že některé z nich je těžké rozpoznat, zejména u sebe? Příkladem je tzv. traumatická vazba.
Podle Dr. Patricka Carnese je traumatická vazba definována jako „dysfunkční vazba, která vzniká v přítomnosti nebezpečí, studu nebo zneužívání“ (Carnes 2016). Nejčastěji se vyskytuje v narcistických vztazích. Pamatujte však, že ačkoli je to běžné, tyto vztahy nemusí být romantické.
Traumatická vazba je jednou z věcí, kterou je mnohem snazší rozpoznat u druhých než u sebe (Saeed 2019). Z tohoto důvodu, pokud znáte někoho s traumatickou vazbou, je důležité zůstat empatický a chápavý, protože to, že nevidí to, co vy, rozhodně není jeho chyba. Naštěstí existují věci, které mohou jejich situaci objasnit. Zde je 6 příznaků traumatické vazby.
1. Nepředvídatelné zacházení
Máte pocit, že neustále chodíte po špičkách? Bojíte se s nimi komunikovat, protože nevíte, jak se k vám budou chovat? To může svědčit o traumatické vazbě.
Jedním z obtížných aspektů traumatické vazby je to, že postoj násilníka k druhé osobě se může denně měnit. Může se tak zdát, že zneužívání je jen důkazem špatného dne nebo je vyvoláno něčím, co oběť udělala.
Pozornost je třeba věnovat opakovaným cyklům zneužívání. Každý má jistě právo mít špatné dny, ale je nebezpečné jimi omlouvat zneužívající chování. Nepředvídatelnost je známkou traumatické vazby, protože dobré dny mohou být obohacující a posilovat náklonnost, a dokonce lásku, o které se oběť domnívá, že ji cítí.
Je běžné, že trauma v rámci traumatické vazby zahrnuje nějaký druh citové zrady. K této zradě také zpravidla dochází v cyklech a buď omluvami, vysvětlováním, nebo omluvami si oběť pokaždé buduje zpět svou důvěru (Grey 2011).
Ke zradám může dojít jak v přátelství, tak ve vztazích, a všechny jsou vždy traumatizující. Jejich oběti se mohou cítit bezcenné, bezmocné, vystresované, úzkostné a další. Pokud po každé zradě někdo znovu získá důvěru k téže osobě, může to být důkazem traumatické vazby.
Důvodem, proč nás zrada tolik ovlivňuje, je to, že se nejčastěji děje od lidí, kterým důvěřujeme, a možná je dokonce milujeme. Chtít jim důvěřovat, dávat jim šance a nadále je milovat je pochopitelné. Když se však důvěra stane slepou a destruktivní, vztah už není zdravý.
3. Ztráta sebe sama ve prospěch někoho jiného
V traumatizovaném vztahu oběť udělá vše pro to, aby vztah fungoval. Ačkoli to vypadá rozporuplně, děje se tak z mnoha důvodů. Oběť může lpět na okamžicích důvěry a falešných příslibech, které rozmělňují destrukci. Nebo může mít oběť pocit, že jejich vztah je hluboký a složitý (Saeed 2019). V každém případě se někdo bude tak usilovně snažit tyto důvody projevit, aby řekl, že jeho smysl pro sebe sama může jít stranou.
Nezapomeňte, že cykly zneužívání v traumatické vazbě zahrnují také opakující se období odměny. Ve vztahu jsou to dobré časy. Jsou to okamžiky, na kterých může někdo lpět, aby ospravedlnil vztah.
V takovém případě se oběť může ztratit ve snaze potěšit svého partnera, aby toto příjemné období co nejvíce prodloužila. Může se vzdát svých vlastních hodnot nebo méně často říkat své názory. Dokonce i když nejsou s druhou osobou, bude někdo v traumatické vazbě upřednostňovat potřeby svého partnera před vším, často až do té míry, že se bude cítit vyhořelý (Saeed 2019).
Falešné sliby často posilují traumatické pouto. Slova jako „Slibuji, že se věci změní“ nebo „Už se to nikdy nestane“ jsou ve skutečnosti způsoby, jak oběť zmanipulovat. Ve skutečnosti jsou tak mocná, že přesvědčují oběti, aby zůstaly, protože vytvářejí pocit naděje, ke kterému se mohou upnout (Stines 2015).
Lidé v traumatickém svazku mají sklon těmto slovům věřit, protože jsou k druhé osobě citově vázáni. Jejich víra vychází z místa naděje a zoufalství, i když jim logika říká, že jim bude jen znovu ublíženo.
5. Popírání zneužívání nebo traumatu
Ať už se jedná o fyzické, emocionální nebo kombinované trauma, je běžné, že člověk v traumatické vazbě popírá, že jeho situace je zneužívající a/nebo traumatizující. Považujte to za obranný mechanismus.
Oběti se v této situaci často cítí vázány na svůj vztah, jako by nemohly odejít (Stines 2015). Přijmout skutečnost, že se rozhodly setrvat v destruktivní situaci, může být pro některé z nich zahanbující, a proto se uchylují k popírání. Pamatujte, že nejde o to, že by oběť nechtěla svou situaci zlepšit, ale v kombinaci s vnímanou neschopností to udělat může přijetí přinést pocity nedostatečnosti nebo slabosti. Z tohoto důvodu se lidé v této situaci mohou domnívat, že jejich vztah je buď normální, nebo že je jejich okolí špatně chápe (Saeed 2019).
6. Opuštění vztahu se zdá být nemožné
Pro člověka v traumatické vazbě je otázka „Proč prostě neodejdeš?“ složitá a téměř nemožná. Důvodů, proč mají lidé pocit, že tento vztah nikdy nemohou opustit, a možná ani nechtějí, je více.
Příznakem traumatické vazby je neustálé stýskání po této osobě, téměř jako závislost. I poté, co se oběť pokusí vztah přerušit, může jí přítomnost druhé osoby v životě chybět natolik, že to na ni může mít emocionální i fyzický dopad (Stines 2015). Aby se vyhnula tomuto vysilujícímu pocitu, může mít oběť pocit, že nemá jinou možnost než zůstat.
V jiném případě může být pro oběť těžké odejít, protože je pro ni těžké rozpoznat vlastní situaci (Stines 2015). Kombinace citové vazby, slepé důvěry, manipulace a popírání může způsobit, že si někdo neuvědomuje, jak destruktivní jeho situace ve skutečnosti je, a vyhlídka na odchod mu tak připadá špatná nebo zbytečná.