6 příznaků, že nejste tak sami, jak si myslíte

6 příznaků, že nejste tak sami, jak si myslíte

Říká se, že osamělost je univerzální lidská zkušenost, se kterou je někdy stejně těžké se vyrovnat jako ji pochopit. A je pravděpodobné, že pokud čtete tento článek, pak jste se pravděpodobně také někdy cítili osamělí. Nikdo není osvobozen od toho, aby ve svém životě čas od času nepocítil pocit osamělosti, bez ohledu na věk, rasu, původ nebo sociální okolnosti, ale pokud je ponechán sám sobě, může být tento stav mysli potenciálně škodlivý.

Proč se tedy cítíme osamělí? A co s tím můžeme dělat? Psychologie má několik nápadů. Za prvé, osamělost se běžně považuje za „stav mysli, kdy se člověk cítí prázdný, osamělý a nechtěný“. Osamělost v nás vyvolává touhu po lidském kontaktu a spojení a studie naznačují, že souvisí se sociální izolací, špatnými sociálními dovednostmi a depresí (Perlman, 1981).

A pokud jde o to, co můžeme udělat pro zmírnění vlastní osamělosti, pomůže nám uvědomit si, že možná nejste tak sami, jak si myslíte. Proto vám přinášíme 6 psychologicky podložených příznaků, které vám s tím pomohou:

1. Máte jednoho nebo dva dobré přátele.

Většina lidí se cítí osaměle, když nemají tolik přátel, kolik by chtěli, nebo mají příliš mnoho známých, kteří jim nejsou příliš blízcí. Pokud tedy máte ve svém životě alespoň jednoho blízkého přítele, u kterého máte opravdový pocit, že mu můžete důvěřovat a kterému na vás záleží, pak už jste na tom mnohem lépe, než si pravděpodobně myslíte! Jedna z nejznámějších psychologických studií, čtyřicetiletá harvardská studie o štěstí, totiž zjistila, že o našem štěstí nerozhoduje kvantita našich sociálních vztahů, ale spíše jejich kvalita (Bradt, 2015).

2. Máte lidi, které můžete požádat o pomoc.

Podobně jako v našem předchozím bodě, i když většina lidí chce být oblíbená a oblíbená, nikdy nechce mít po svém boku přítele nebo se chlubit milionem sledujících na sociálních sítích, všichni víme, že hluboko uvnitř na ničem z toho nezáleží, pokud lidem, kterými se obklopujete, na vás jako na člověku skutečně nezáleží (Heinrich & Gullone, 2006). Pokud jste se tedy už někdy ocitli v těžké situaci nebo jste se potýkali s problémem, který vám někdo ve vašem životě pomohl vyřešit – ať už to byl přítel nebo člen rodiny -, pak se považujte za šťastné. Nejste tak sami, jak si myslíte!

3. Máte lidi, kteří vám mohou poradit.

I když se možná bojíte otevřít a „zatěžovat ostatní lidi svými problémy“ nebo se obáváte, že by se k vám mohli chovat jinak a dívat se na vás jinak, pravdou je, že dokud to neuděláte, nikdy se to nedozvíte. Kdo ví? Možná už máte ve svém životě spoustu lidí, kteří si rádi vyslechnou, co vás trápí, a dokonce vám poradí, například rodiče, nejlepšího přítele, učitele, výchovného poradce a tak dále (Ernst & Cacioppo, 1999).

4. Můžete mluvit o svých koníčcích/zájmech.

Dobře, možná je pro vás mluvení o všech těch citlivých věcech trochu nepříjemné. To je v pořádku! Spousta lidí to cítí stejně. Ale mluvit s někým o svých koníčcích a zájmech může být stejně tak naplňující a terapeutické, zejména s těmi, kteří sdílejí stejnou vášeň jako vy. Najít někoho, s kým si můžete popovídat o všech věcech, které vám dělají radost – ať už jde o oblíbený film, knihu nebo zábavu -, už stačí k tomu, abychom cítili silnější sounáležitost a citové propojení s ostatními (Peteet, 2011).

5. Máte lidi, se kterými se pravidelně stýkáte.

I když se s nimi možná nevídáte tak často, jak byste si přáli, nebo máte pocit, že jste se od sebe vzdálili a nejste si tak blízcí jako dřív, neznamená to, že se o vás vaši blízcí přestali zajímat nebo že už pro ně nejste důležití. Je pravděpodobné, že i když už s vámi nejsou v kontaktu, stále vás čas od času kontrolují, aby se ujistili, že jste v pořádku. Nedělní pozdní snídaně u rodičů, posezení u kávy se starým přítelem, rychlý telefonát od sourozenců – všechny tyto věci vám napoví, že nejste tak sami, jak se někdy můžete cítit, protože nakonec tu vaši blízcí budou vždycky.

6. Dáváte si pozor na to, koho pouštíte dovnitř.

Dávat si pozor na to, koho pustíte do svého života a do svého blízkého okolí, může přinést spoustu užitku, ale také to může způsobit, že se budeme cítit osamělejší, než ve skutečnosti jsme. Můžeme mít pocit, že nejsme tolik přítomni na sociálních sítích, nechodíme ven tak často, jak si ostatní myslí, že bychom měli, nebo nejsme v každodenním životě neustále obklopeni jinými lidmi. Bez ohledu na všechny tyto věci je však stále mnohem lepší vybírat si přátele s rozvahou, protože pak si alespoň můžeme být jisti, že lidem, před kterými nakonec popustíme uzdu své ostražitosti, můžeme skutečně důvěřovat a stojí za to si je udržet (Gierveld & Van Tilburg, 2010).

Máte něco společného s věcmi, které jsme zde zmínili? Pomohlo vám přečtení tohoto seznamu uvědomit si, že nejste tak sami, jak jste si kdysi mysleli? I když je lákavé takový bolestivý a děsivý pocit odsunout stranou, je důležité, abychom si ho přiznali a pokusili se pochopit, proč se tak cítíme. Osamělost je koneckonců stejná jako každá jiná lidská emoce: má nás naučit něco o nás samých, co si možná ještě neuvědomujeme.

Možná se vám samota snaží říct, abyste se vědomě snažili sblížit se svými blízkými, nebo se vám možná snaží říct, že ve svém životě potřebujete něco změnit, že chcete něco víc, ale bojíte se za tím jít, ať už je to lepší vztah nebo silnější pocit osobní identity. Ať už je důvod jakýkoli, pokud se vážně potýkáte se svým duševním zdravím, nejlepší, co můžete udělat, je obrátit se ještě dnes na odborníka na duševní zdraví a vyhledat pomoc.