Použili jste někdy pozitivní myšlení jako strategii k překonání nějaké životní výzvy? Poselství pozitivního myšlení jsou všude a jeho aplikace využívá mnoho lidí. Výzva k „dobré náladě!“ může být sice motivující, ale můžeme také dospět do bodu, kdy se používání pozitivity jako paušálního řešení každého problému stane toxickým.
Toxická pozitivita podle definice zahrnuje přílišné zobecnění šťastného nebo optimistického stavu, které může minimalizovat nebo znehodnotit skutečné lidské emoce. Rčení „nedělejte si starosti, buďte šťastní“ může pramenit z dobrých úmyslů, ale zároveň sděluje, že vyjadřování emocí, které se štěstí nepodobají, je nepřijatelné.
Toxická pozitivita má daleko k radikální naději, která kdysi inspirovala model pozitivní psychologie. Po druhé světové válce byla psychologie vědou zaměřenou na pochopení patologie a podporu uzdravení. Toto výhradní zaměření na lidské dysfunkce zanechalo mezery v našich znalostech o tom, co dělá život smysluplným a jaké pozitivní osobní vlastnosti, jako je kreativita nebo moudrost, umocňují naše prožitky (Seligman & Csikszentmihalyi, 2014). Na druhou stranu toxická pozitivita má tendenci přeceňovat lidský potenciál optimismu a zároveň odmítá nepříjemné emoce a zážitky, které mohou našemu životu přidat hodnotu.
Zde je 6 způsobů, jak „toxická pozitivita“ ovlivňuje naše emocionální a vztahové zdraví:
Pokud vám někdo někdy řekl: „Nemysli na to, zůstaň pozitivní!“, pravděpodobně chápete, jak neuchopitelné může být nabádání k pozitivním pocitům nebo myšlenkám. Takovéto toxické fráze mohou nejen znehodnotit to, co cítíte, ale také nás odradit od dalšího zpracování našich pocitů. Můžeme si začít namlouvat, že naše emoční stavy jsou přehnané reakce, nebo dokonce můžeme své emoce úplně potlačit.
Četné psychologické studie ukazují, že vyjadřování emocí je důležité pro regulaci naší reakce na stres. Není překvapením, že skrývání nebo popírání emocí může vést ke stresu, který se může v budoucnu projevit jako úzkost, deprese nebo dokonce fyzické onemocnění (Quintero & Long, 2019). I když se nabízení toxické pozitivity může zdát jako rychlé a snadné řešení, může nám to zabránit ve smysluplné verbalizaci našich emocí s ostatními.
Prohlášení o toxické pozitivitě posilují myšlenku, že pozitivita je jediným řešením. Když lidé prohlašují: „Pouze pozitivní vibrace!“, vytvářejí prostor, ve kterém ti, kteří se mohou cítit sklíčeně, pesimisticky nebo beznadějně, již nejsou vítáni.
Tvrzením, že jedinou očekávanou náladou je pozitivita, se dopouštíme myšlení typu „všechno nebo nic“. Myšlení typu „všechno nebo nic“ nebo polarizované myšlení je běžným kognitivním zkreslením, kterým se zabývá psychologická literatura. Myšlení typu „všechno nebo nic“ může vyvolat neochotu vidět alternativy (Ackerman, 2020). Například pochopení, že negativní vibrace je stejně důležité vyjadřovat a sdílet, by mohlo být zdravou alternativou k „pouze pozitivním vibracím!“.
Život je plný nepříjemných emocí a zážitků a očekávat, že je budeme skrývat, je nereálné, ne-li nebezpečné.
Pokud tyto příklady toxické pozitivity poznáváte, pravděpodobně jste se někdy odhodlali a svěřili se s vážnou obavou někomu, komu jste důvěřovali. Možná tato zkušenost jen posílila vaše obavy, když jste se setkali se slovy jako: „Mohlo by to být horší“ nebo „Aspoň…“.
Prohlášení o toxické pozitivitě se mohou zdát neodpustitelná, zejména v kontextu, kdy jste se cítili zranitelní. Někdy v takových chvílích potřebujeme jen to, aby nás někdo vyslechl, nebo aby nám položil otázky typu „Můžete popsat, jaké to je?“, abyste se cítili pohodlně a mohli dále rozkrýt, čím procházíte.
Stejně jako nás toxická pozitivita může vést k potlačování emocí, může také změnit naši ochotu sdílet je s ostatními. Možná se již nesdílíte s člověkem, který donekonečna používá toxickou pozitivitu k motivaci sebe nebo druhých. Možná si také osvojíte pocity toxické pozitivity, abyste se i nadále vztahovali k lidem kolem sebe, i když vám to připadá povrchní.
4. Vede k izolaci a internalizaci
Čím častěji slyšíme toxickou pozitivitu, tím spíše budeme její sdělení vnímat jako spolehlivá. Když však své emoce internalizujeme nebo se nutíme do osobnosti optimismu, můžeme také ztratit spojení sami se sebou. To může ztížit empatii a podporu druhých. Podle terapeutů „The Psychology Group of Fort Lauderdale“ vztah, který máte sami se sebou, často odráží vztah, který máte s ostatními (Quintero & Long, 2019).
Pokud váš přítel znehodnocuje nebo popírá vaše pocity, pravděpodobně dělá totéž, aby se vyrovnal se svými emocemi. Když své emoce odmítáme, přitahujeme více povrchních spojení. To nás může izolovat, protože ztrácíme příležitosti k opravdovému spojení a emoční intimitě s druhými.
Pokud jsou „dobré vibrace“ jediným přijatelným způsobem, jak se prezentovat světu, můžeme se uchýlit k tichému utrpení. Můžeme také přijmout přesvědčení, že problémem jsme my, místo abychom se postavili nemožným normám věčného optimismu.
Autorka a výzkumnice Brene Brownová vysvětluje, že mlčení a tajnůstkářství mohou vyvolávat pocity studu. Stud může být jednou z nejvíce ochromujících emocí a může nás ovlivnit, aniž bychom si to uvědomovali (Quintero & Long, 2019). Stud můžeme zažívat, když zklameme druhé nebo když nás druzí odsuzují, ale může se objevit i tehdy, když nesplníme očekávání dominantních společenských požadavků, jako např:
„Musíte z našeho života vymazat všechnu negativitu.“
„Vždycky se najde něco pozitivního.“
„Pozitivitu můžete přitáhnout jen tím, že budete sami šťastní.“
Všechna tato poselství přijímáme jako standard a stud je důsledkem toho, když se jim nevyhnutelně nedokážeme vyrovnat.
Toxická pozitivita není jen mylná snaha o to, abychom se my, naši přátelé a rodina cítili lépe, je to také kulturní trend. Podívejte se téměř na jakýkoli účet na sociálních sítích. Existuje tlak na to, abychom se světem sdíleli jen ty nejšťastnější okamžiky, a ne všednější nebo temnější odstíny našeho života. Když si idealizujeme psychologický stav štěstí nebo pozitivity, můžeme také obsedantně vytvářet obraz sebe sama jako dokonale šťastného pro ostatní.
Sociální média nám umožňují filtrovat to, co zveřejňujeme a prožíváme. Náš složitý emocionální a sociální život však nemá žádné filtry, které by nám pomohly uniknout mnoha vzestupům a pádům, jimž můžeme čelit.
Přestože chceme své přátele a rodinu povzbuzovat, aby ve svém životě prožívali radost, často existuje tenká hranice mezi nabídkou podpory a povzbuzováním k nesplnitelnému standardu. K toxické pozitivitě existuje zdravější alternativa, a tou je přijetí mnoha barev lidských emocí a zkušeností. Nakonec je to to, co dělá život smysluplným a hodnotným, o čem je pozitivní psychologie.
Martin, E. P., & Csikszentmihalyi, M. (2014). Pozitivní psychologie: An introduction. Flow and the Foundations of Positive Psychology (Proudění a základy pozitivní psychologie), 55(1), 5-14.