Nelze popřít, že v posledních několika letech se duševní zdraví a wellness dostaly do popředí zájmu většiny sociálních témat po celém světě. Nespočet zemí – a také celosvětové organizace, jako je Světová federace pro duševní zdraví, Národní ústav duševního zdraví a Americká psychiatrická asociace, abychom jmenovali alespoň některé – neúnavně pracují na zavádění účinných programů a intervencí v oblasti duševního zdraví, na zpřístupnění duševní zdravotní péče a na podpoře informovanosti o různých psychiatrických postiženích a duševních poruchách.
Ačkoli jsme v propagaci duševní pohody a zdůrazňování jejího významu udělali mnoho obdivuhodných kroků, stále se ještě musíme hodně učit o tom, co to skutečně znamená být duševně zdravý a jak se k tomu dopracovat. A stejně jako v případě našeho fyzického zdraví existuje spousta pozitivních postupů, které si můžeme osvojit, abychom ho zlepšili, nebo naopak špatných návyků, které by ho mohly zhoršit.
Proto vám přinášíme 7 nejnebezpečnějších a nejškodlivějších návyků, které můžete mít na svědomí:
Psychologický koncept, který poprvé navrhla Nolen-Hoeksema (1998) ve své teorii o původu deprese, je definován jako „forma perseverativního poznávání, které se zaměřuje na negativní obsah a vede k emočnímu stresu“. Zjednodušeně řečeno jde o to, že když se příliš zabýváme svými minulými výčitkami a chybami, zvyšuje to náš již tak negativní stav pohody a zvyšuje to naši úzkost a pesimistické myšlení. Je samozřejmě normální, že se někdy cítíme smutní, litujeme se nebo jsme na sebe naštvaní, zejména když uděláme chybu, ale nemá smysl se kvůli tomu tlouct, když už nemůžeme nic změnit. Moudrými slovy známé básnířky a spisovatelky Mayi Angelou: „Vše, co můžeme udělat, je naše nejlepší. Když pak víme, že je to lepší, uděláme to lépe.“
Další nezdravý návyk v oblasti duševního zdraví, který možná děláte, aniž byste si to uvědomovali, se nazývá „katastrofizování“. Katastrofizace neboli katastrofické myšlení je jedním z několika kognitivních zkreslení, které podrobně popsal vlivný psycholog Aaron Beck (1963), a projevuje se tehdy, když věříme (jako by šlo o fakt), že se stanou ty nejhorší možné věci, které se kdy mohou stát, a že je nebudeme schopni zvládnout, až se stanou. Tento druh negativního myšlení nás nejen zahlcuje stresem a úzkostí, ale také nám zatemňuje úsudek, ochromuje nás strachem a bere nám pocit vlastní osobnosti.
Ačkoli je jistě obdivuhodné, když se někdo vždy snaží ze sebe vydat to nejlepší a dává do všeho, co dělá, musíme si dávat pozor, abychom udrželi svůj perfekcionismus na uzdě. Protože, jak dobře řekla americká novinářka Gloria Steinemová, „perfekcionismus je internalizovaný útlak“. Neustálé vyžadování dokonalosti od sebe nebo od druhých vás přivede jen k velkému stresu, frustraci a zklamání. Studie ukazují, že dokonalost nejenže poškozuje naše sebevědomí a pocit vlastní účinnosti, ale také nás vystavuje vysokému riziku vyhoření a deprese (Limburg, Watson, Hagger a Egan, 2017).
Možná si to nechceme přiznat, ale pravda je, že se nemůžeme zbavit neustálého srovnávání s lidmi kolem nás a zjišťování, jak se s nimi měříme. A ačkoli vám to může připadat jen jako neškodný zlozvyk – koneckonců tak mnozí z nás udržují své ego na uzdě a mají realističtější představu o sobě samých – je to nezdravý návyk pro duševní zdraví, kterého bychom se měli zbavit. Nejenže je to totiž ztráta času, ale také to odčerpává spoustu naší emocionální energie a poškozuje to naše sebevědomí, zejména v době sociálních médií, kdy fotíme a sdílíme všechny věci, které ukazují, že žijeme jen ten nejideálnější život (Collins, 2016).
Vzpomeňte si, kdy jste se naposledy cítili smutní, naštvaní nebo zahanbení. Co jste s tím udělali? Jak jste reagovali? U mnoha z nás se instinkt snaží pocit zahnat, tvářit se, že je vše v pořádku, i když tomu tak není. Myslíme si, že když budeme emoce, které nechceme nebo neumíme řešit, ignorovat, zmizí. Ale nemusíte se cítit špatně kvůli tomu, že se cítíte špatně! Za určitých okolností je to vhodné a pochopitelné a je to vlastně známka dobrého duševního zdraví! Popíráním vlastních pocitů a potlačováním emocí však zrazujete sami sebe a znehodnocujete svůj vlastní boj.
Asi vám nemusíme vysvětlovat, proč je potěšení z lidí špatné, ale už jste se někdy zamysleli nad tím, jak moc s tím bojujete? I když není ostuda přiznat si, že toužíte po lásce, chvále, sounáležitosti a uznání – to koneckonců toužíme všichni – existuje správný a špatný způsob, jak toho dosáhnout. A to, že musíte měnit to, kým jste, nebo obětovat svá vlastní přání a potřeby jen proto, aby si vás „vybral“ někdo jiný, prostě nestojí za cenu vašeho vlastního štěstí, duševního klidu a zdraví.
7. Myslící selhání
A konečně, což je možná nejdůležitější, myšlení na neúspěch je jedním z nejškodlivějších návyků v oblasti duševního zdraví, kterému bohužel mnozí z nás podléhají. Přesným opakem myšlení zaměřeného na růst – takzvaného „tajemství úspěchu“, na které přísahá tolik slavných, bohatých a úspěšných osobností – je myšlení zaměřené na neúspěch, které znamená, že věříte, že talent, inteligence, štěstí a dovednosti jsou pevně dané a neměnné a žádná tvrdá práce nebo odhodlání to nemohou změnit nebo změnit. Pevné myšlení se projevuje také tím, že vás snadno odradí neúspěch, hned se vzdáte, máte nízký pocit vlastní účinnosti a vyhýbáte se výzvám nebo riskování.
Máte něco společného s věcmi, které jsme zde zmínili? Máte nějaké škodlivé návyky v oblasti duševního zdraví (i takové, které nejsou v tomto seznamu), které se snažíte překonat?
Pravdou je, že každý občas bojuje se svými negativními myšlenkami nebo emocemi. Nejdůležitější je, abychom si dávali pozor na to, abychom rozlišovali mezi normálními pocity a prožitky (jako je nejistota, lítost, pochybnosti o sobě, perfekcionismus atd.) a nepřizpůsobivými myšlenkovými vzorci a chováním, které používáme jako berličku proti všem věcem, s nimiž se potýkáme.
Jak kdysi řekl objevitel a horolezec Edmund Hillary, první člověk, který zdolal Mount Everest: „Horu nezdoláváme my, ale my sami.“