Když jsme mladší, svět se nám díky jejich lekcím zdá tak jednoduchý a černobílý. Učí nás, že máme být vždy laskaví, že upřímnost je ta nejlepší politika, že máme být vždy zdvořilí a dobře vychovaní. Ale jak stárneme, začínáme si uvědomovat, že svět je mnohem složitější, než jak nás vychovávali.
Někdy je správná volba těžká a matoucí. Někdy se ocitáme v situacích, které se zdají být prohrané. Někdy nedokážeme vidět pravdu, i když ji máme přímo před sebou, protože je pro nás příliš bolestné si ji přiznat. Ale i když bychom se rádi chránili před krutou realitou života tím, že žijeme v popírání a předstíráme, že je všechno v pořádku, vždycky se najdou věci, o kterých víme, že jsou pravdivé, ale přáli bychom si, aby nebyly. A dokud se nenaučíme těmto pravdám čelit a přijmout je, budeme vždy znovu a znovu čelit stejnému dilematu.
Proto vám přinášíme několik nepříjemných, ale důležitých pravd, které musíme v životě přijmout:
1. Změnit se můžete pouze vy sami.
Stejně jako jste zodpovědní za své štěstí, jste zodpovědní i za svůj osobní růst a rozvoj. A čím dříve přestanete žít v popírání a otevřete oči svým vlastním chybám a toxickým vlastnostem, tím dříve přestanete dělat stále stejné chyby. Všichni ve vašem životě si to možná už uvědomují, ale dokud si sami nepřiznáte všechny chyby, které jste udělali, nic to nezmění. Protože jediná osoba, která může ve vašem životě provést skutečnou a trvalou změnu, jste vy sami.
2. Uzavřít to můžete jen vy sami.
Možná jste měli s někým nezdravý vztah nebo jste prošli traumatizujícím zážitkem. Možná stále truchlíte nad ztrátou milované osoby nebo se snažíte přenést přes někoho, kdo vás opustil. Ať už to bylo cokoli, je důležité, abyste pochopili, že ačkoli vaše trauma není vaší vinou, vaše uzdravení je vaší odpovědností. Uzavření není něco, co dostanete od někoho jiného; je to něco, co můžete dát jen vy sami. Uzavření je volba, kterou učiníte, abyste se posunuli vpřed, pokračovali dál a nedovolili, aby vás vaše bolest nadále určovala. Uzavření je klid, který si můžete dopřát jen vy sami.
3. Největším rizikem je neriskovat.
Ačkoli se můžeme přesvědčovat, že hrát na jistotu a zůstat ve své komfortní zóně je rozumné, pravda je jiná. Protože žít v neustálém strachu z neúspěchu, zranění a zklamání znamená také přijít o některé z nejlepších a nejkrásnějších věcí, které život nabízí. Koneckonců, abyste uspěli, musíte riskovat neúspěch; abyste našli lásku, musíte riskovat zlomené srdce; a pokud chcete někdy v životě zažít něco hodnotného, jako je láska, přátelství, vášeň a dobrodružství, musíte se vystavit nebezpečí. Všechny tyto věci něco stojí, ale je to cena, kterou je mnohem lepší zaplatit než žít život plný výčitek a toho, co by bylo, kdyby.
4. Odchod je pro vítěze.
Na druhou stranu bychom se neměli bát riskovat a vystavovat se riziku, ale měli bychom také umět skončit, dokud jsme vepředu. Protože navzdory tomu, co vám celý život říkali, může být odchod i dobrá věc. Když budete vědět, kdy se zastavit, změnit směr a opustit negativní situaci, ušetříte si s přibývajícím věkem spoustu trápení. Dlouze si proto rozmyslete, za které boje stojí za to bojovat, a vzdejte se všeho ostatního, co vám už neslouží. Neodcházejte proto, že je to těžké; odejděte proto, že vás to činí nešťastnými, že to už nefunguje, protože si zasloužíte něco lepšího.
5. Kdyby opravdu chtěli, udělali by to.
Bolí, když si uvědomíme, že lidé, které milujeme a na kterých nám záleží, k nám nemusí vždy cítit totéž. Musíme se s tím ale smířit co nejdříve, abychom nakonec neztráceli čas snahou udržet si kolem sebe ty, kteří si to ani nechtějí nebo nezaslouží. K udržení vztahu (ať už romantického, nebo platonického) není třeba někoho nutit, aby se snažil. I když je možná bolestné si to přiznat, všichni potřebujeme opustit ty partnery, přátele a členy rodiny, kteří nás berou jako samozřejmost a nevidí naši hodnotu, a místo toho jít tam, kde nás milují a oceňují.
6. Štěstí není nikde na cestě.
I když by si to mnozí z nás přáli, štěstí na nás nečeká někde dole na cestě, někdy v budoucnosti. Není to něco, co zázračně najdeme, až se konečně oženíme nebo získáme vysněnou práci. Protože štěstí je cesta, ne cíl. A pokud nemůžete najít štěstí tam, kde jste teď, pak ho nenajdete ani nikde jinde. Ne, dokud se nevzdáte myšlenky, že štěstí je jinde než tady, a nezačnete být vděčnější za to, co máte, a za to, kde se právě teď nacházíte.
7. Nemůžeš milovat někoho jiného, dokud nemiluješ sám sebe.
Ačkoli to může znít jako klišé, na tomto rčení je mnoho pravdy. Protože bez ohledu na to, jak moc se snažíte, bez ohledu na to, jak dokonalý může být váš vztah nebo váš partner, nakonec neexistuje žádné množství náklonnosti nebo lásky, které by vyplnilo prázdnotu v člověku, který ještě nemá rád sám sebe. Dokud nebudete mít dobrý vztah sami k sobě – naplněný upřímností, poznáním, přijetím a soucitem – žádný z vašich romantických vztahů nebude fungovat. Ba co hůř, mohou se pro vás dokonce stát maladaptivními mechanismy zvládání a učinit vás ještě závislejšími, potřebnějšími a nejistějšími.
Máte něco společného s věcmi, které jsme zde zmínili? Existuje nějaká bolestivá nebo nepříjemná pravda, se kterou se právě teď snažíte vyrovnat?
Ať už je to jakkoli, vždy je lepší být k sobě upřímný ohledně toho, jak se cítíme a co to všechno znamená. Žít v popírání svých problémů a nedostatků rozhodně nikomu neprospěje a setrvávat v zajetých kolejích svých problémů nás v životě nikam neposune.
Ačkoli se tedy může zdát děsivé, obtížné a zdrcující postavit se problémům čelem, jak se říká: „Jediný způsob, jak se dostat přes problémy, je dostat se přes ně.“ A nakonec je nepříjemná pravda mnohem lepší než pohodlná lež, nemyslíte?