Důvěra je klíčovým prvkem každého společenského vztahu, ať už jde o vztah milostný, profesní, přátelský nebo vztah s rodinnými příslušníky. Když někomu důvěřujete, vkládáte do této osoby důvěru jinou než do sebe. Důvěra umožňuje provázat nejhlubší lásku, nejsilnější přátelství a světová společenství. Důvěra může vznikat dlouho, ale může být narušena během vteřiny.
Studie publikovaná v srpnu 2015 v časopise Journal of Neuroscience uvádí, že lidský mozek je pevně nastaven na důvěru k ostatním. Studie odhalila, že když někdo důvěřuje blízkému spolupracovníkovi, že hraje férově, rozsvítí se oblasti mozku spojené s pozitivními emocemi a rozhodováním, což dokazuje, že pocit důvěry aktivuje v mozku centra sociální odměny (Fareri, 2015).
„Podívej, zlato, koupil jsem si novou stavebnici Lega do své sbírky!“
Manžel se na vás zamračí a zeptá se vás: „Dobře, kolik jsi za to utratil tentokrát? Copak sis minulý měsíc nekoupil tři sady Lega, a to jsi ještě ani ty tři nepostavil…“ „A co?“ zeptá se.
Všimnete si lehce podrážděného tónu hlasu svého manžela a v duchu odečtete 50 dolarů od skutečné ceny. Rozhodli jste se říct „malou bílou lež“ a přitom nasadit svůj nejsladší úsměv: „Je to jen 100 dolarů…?“.
Podle licencované klinické psycholožky Dr. Ramani Durvasulaové všichni ve vztahu tak či onak říkáme „bílé lži“, ale ty větší (a horší) lži se nedějí často. Důvěra je v intimním vztahu důležitým prvkem, protože vytváří pocit bezpečí a její absence způsobuje, že vztah zakrňuje a nemůže se zdravě rozvíjet.
V intimním vztahu je velmi důležitá citová upřímnost, protože díky ní váš protějšek pozná, kdo jste jako člověk. Co je podvod? Patří sem například to, že věci uvádíte spíše dvojsmyslně než jasně, říkáte polopravdy, přeháníte a minimalizujete informace, abyste manipulovali, a zatajujete city nebo zásadní informace někomu, kdo má právo je znát. Toto klamání nakonec způsobí újmu ve vztahu a zablokuje druhé osobě možnost svobodné volby a informovaného jednání (Lancer, 2018).
2. Uvolněte svou ostražitost (postupně)
Představte si to! Jste stážistou v jedné z největších firem v zemi. Pracujete tam teprve tři měsíce, ale už jste si vytvořili pevné pouto s jiným stážistou, protože se jeden na druhého spoléháte v obtížných situacích (tj. když potřebujete odpovědět na e-mail od svého nadřízeného ve 22:00, když máte v té době problémy s připojením k internetu a spěcháte ke kamarádce domů, abyste použili její Wi-Fi), a vzájemně se ventilujete a jste zranitelní, pokud jde o problémy, které oba zažíváte při jednání s obtížným nadřízeným.
Abyste si vybudovali pevný vztah, musíte být zranitelní a postupně slevovat ze své ostražitosti. Důvěru lze vybudovat, když druhá osoba dostane příležitost nás zranit, ale ta to neudělá. Otevíráním se emocím se dostáváte do křehkého stavu a hrozí vám, že vám někdo ublíží. Proto jakmile jste schopni být s druhou osobou ve zranitelné pozici, jste schopni si v daném vztahu vytvořit důvěru (Bonior, 2018).
3. Vzájemný respekt
„Víš co, nechci se s tebou nikde ukazovat. Vypadáš tak nevábně, jako bezdomovec. Proč se nesnažíš nosit víc švihácky pokaždé, když jdeme ven?“ Vaše žena shodí bombu.
„Vždycky jsi ke mně byl tak kritický. Chci se oblékat pohodlně, ne abych se líbila tobě nebo ostatním lidem. Víš co, ztratila jsem k tobě úctu,“ odpovíš jí.
„Tak to jsi ztratil i můj respekt.“
Jak poznáte, že si někoho vážíte? Úcta vede k tomu, že se chováte tak, abyste si ho vážili. Jste-li v blízkosti této osoby, máte přirozeně sklon projevovat jí laskavost, zdvořilost a ohleduplnost.
Na druhou stranu, jak poznáte, že si vás někdo váží? Je to tehdy, když se cítíte v bezpečí, cítíte se přijati takoví, jací jste, ceníte se a jste motivováni být tou nejlepší verzí sebe sama (Jaehnig & Chupein, 2020).
4. Dejte druhé osobě výhodu pochybností
Když se ocitnete v takové situaci, vaše mysl si automaticky vymyslí různá vysvětlení a důvody chování vašeho přítele. Tato vysvětlení mohou být jak ta laskavější a pozitivnější, tak i taková, která svalují vinu na přítele. Podle psychologů se tomu říká atribuční styl nebo vysvětlovací styl, který je definován jako způsob, jakým si lidé vysvětlují příčiny událostí ve svém životě (Leighton & Terrell, 2020).
V nedávné studii publikované v časopise Journal of Happiness Studies bylo 707 respondentů ze Spojených států, Polska a Japonska instruováno, aby si přečetli scénáře (tj. že je kolega ignoruje nebo že je někdo v kavárně obtěžuje) a byli požádáni, aby tyto situace ohodnotili na základě tří faktorů: nakolik si myslí, že druhá osoba jednala úmyslně, jak velkou vinu jí přisuzují, a nakolik jsou naštvaní, což je měřítkem nepřátelského atribučního stylu. Na základě svých odpovědí byli rozděleni do tří skupin: ti, kteří mají nepřátelský atribuční styl (v každém scénáři si mysleli, že lidé jednají zlomyslně), vlídný atribuční styl (v každém scénáři dávali lidem za pravdu) nebo nejednoznačný atribuční styl (mysleli si, že lidé jednají nepřátelsky někdy, ale ne vždy). Výsledek ukázal, že ti, kteří mají benigní atribuční styl, byli šťastnější ve srovnání s lidmi, kteří mají nepřátelský atribuční styl. Kromě toho byli šťastnější také lidé, kteří mají nejednoznačný atribuční styl, za předpokladu, že ve svém životě přisuzují dostatečnou hodnotu vztahům a sounáležitosti (Jasielska et al., 2021).
5. Nebojte se vyjádřit své pocity a vyříkat si je.
„Cítím se kvůli tobě neatraktivní. Dnes, když jsem porodila naše dítě, jsi mě ani jednou nepochválil,“ řekla ti jednoho dne tvá žena.
„No, to proto, že se kvůli tobě cítím jako hrozný otec! Pořád mě peskuješ, abych se staral o dítě, a obviňuješ mě, že naše dítě nemám dost rád,“ odpověděl jsi jí rozhořčeně.
Podle klinické psycholožky Dr. Susan Heitlerové je účinným způsobem, jak vyjádřit své pocity, změnit větu „cítím se kvůli tobě“ na „cítím se“. Podívejme se tedy nyní na změny v konverzaci:
„Po porodu našeho dítěte se cítím neatraktivní. Už mi neděláš komplimenty, takže si myslím, že pro tebe musím být také neatraktivní.“
„Je mi moc líto, že to tak cítíš. Vlastně je to o to smutnější, že se mi skoro vždycky líbí, jak vypadáš. Uvědomuji si, že jsem dost zaneprázdněný prací, takže možná přehlédnu nebo zapomenu ocenit, jak moc si cením tvého oblečení nebo tvých vlasů. Mimochodem, taky mám pocit, že se ke mně poslední dobou chováš dost nepřátelsky, když jsi řekla, že jsem hrozný otec. Je mi líto, jestli to tak cítíš, budu se snažit přijít z práce domů co nejdříve, abych se mohl věnovat našemu dítěti.“
„Ano, všimla jsem si, že se na tebe v poslední době často vrhám. Mrzí mě to, vím, že děláš, co můžeš, žongluješ se svou prací a zároveň jsi otcem. Jsem opravdu rád, že jsme si o tom promluvili. Už teď se cítím mnohem lépe, jen víc chápu, co se s tebou děje.“
Vyjádření pocitů má skutečně velký význam pro budování důvěry a citové intimity ve vašem vztahu (Heitler, 2013).
6. Zapojte se společně do vypočítaného rizika
„Pojeďme spolu do Nepálu a vylezme na Mount Everest!“
„Em, to nevím, to by bylo příliš riskantní, nemyslíš?“
„No tak, bude to úžasné!“
Párová terapeutka a odbornice na vztahy Tracy K. Rossová, LCSW, uvedla, že jedním ze způsobů, jak posílit vztah s druhým partnerem, je společně podstupovat určitá vypočítaná rizika. To posílí vaše pouto a vnese do vašeho vztahu trochu jiskry. Možná můžete společně naplánovat fyzickou nebo fitness výzvu, jako je například výstup na Mount Everest, nebo se můžete podílet na společné změně životního stylu směrem ke zdravějším návykům, případně můžete společně obohatit svou mysl o podnětné myšlenky získané z knih nebo filmů (Bonior, 2018).
7. Buďte dárcem i příjemcem
Měli jste někdy pocit, že jste ve vztahu, kde jste vždy tím, kdo bere, a nikdy tím, kdo dává? Nebo máte pocit, že je to naopak? To rozhodně není známkou zdravého vztahu.
Podle výzkumu s názvem „The role of reciprocity and directionality of friendship ties in promoting behavioral change“, který provedli Almaatouq et al. (2016), je reciprocita klíčovou složkou při budování pevného vztahu. Neznamená to, že by každá osoba měla dávat přesně tolik, kolik dostává, ale spíše by oběma jedincům měla vyhovovat její výše a měli by se cítit relativně rovnocenně. Je také pochopitelné, že se tato rovnováha může někdy měnit, jedna osoba se může více opírat o druhou, když je to nejvíce potřeba. Když ve vašem vztahu panuje důvěra, chápete a věříte, že byste neskončili u toho, že dáváte, dáváte, dáváte, aniž by vám ten druhý někdy vyšel vstříc na oplátku.
Skutečnou důvěru je třeba si zasloužit. Život je vždy plný nejistot, a když člověku někdo ublíží nebo ho zradí v jakékoli oblasti vztahu, může být těžké znovu důvěřovat. V některých oblastech našeho života je také třeba dát důvěru zcela cizím lidem, například lékařům, taxikářům nebo třeba poprvé chůvě. Nyní tedy vyvstává důležitá otázka, zda lze důvěřovat většině lidí? Různí lidé mají v různých situacích různé motivace a reakce. Pokud však máte „generalizovanou důvěru“, kdy věříte, že většina lidí je obecně důvěryhodná, ve skutečnosti tím projevujete vyšší inteligenci, lepší zdraví a celkovou životní spokojenost (Psychology Today, n.d.).