Osobnost INFJ je pro mnohé stále považována za záhadu a hádanku. Sám jsem INFJ a nemyslím si, že je tak těžké nás pochopit. I když pochopit, jak funguje naše mysl, může být trochu složitější.
Nevím, jestli je to tím, že máme tendenci bavit se protiklady, nebo tím, že máme v sobě velkou hloubku. Ať tak či onak, jedno je jisté, jeden seznam toho, s čím INFJ bojují, nestačil k tomu, aby pomohl ostatním lidem a dalším INFJ pochopit, jak fungujeme.
Z tohoto důvodu jsem vytvořil druhou část 9 věcí, se kterými INFJ bojuje.
Tento článek si neklade za cíl zahrnout všechny perspektivy, které INFJ může mít, a není ani všeříkajícím návodem, protože INFJ mohou být různí a mít různé zkušenosti. Tento článek slouží pouze k zábavným účelům.
Pokud máte pocit, že potřebujete jakoukoli pomoc, obraťte se na odborníka na duševní zdraví.
Doufám, že díky tomuto článku nahlédnete do mysli INFJ a že se vám bude líbit. Bez dalších okolků vám přinášíme druhý díl 9 věcí, se kterými bojují osobnostní typy INFJ.
1. Mlčet a sledovat, jak se věci vyvíjejí
Věděli jste někdy, co se s někým nebo v nějaké situaci stane, ještě předtím, než se to stalo? Protože jsme intuitivní, INFJ mají tendenci přesně vědět, jak věci dopadnou, zdánlivě z ničeho nic. Máme pocity, záblesky nebo prostě věci víme.
Jindy můžeme mít jasnou představu o tom, co se stane, na základě vzorců a způsobu, jakým se lidé v danou chvíli chovají. Ale nic neříkáme. Místo toho sedíme a sledujeme, jak se událost vyvíjí.
Tato nečinnost je způsobena několika důvody. Někteří lidé nevěří, že intuice není skutečná, zatímco jiní se domnívají, že jde o hokuspokus, protože intuice se běžně řadí do skupiny psychických schopností. Podobně jako v intuici mnoho lidí nevěří v psychické síly.
INFJ to vědí, a tak si ani nepřipouštíme myšlenku, že bychom těmto lidem něco říkali. Víme, že by nás buď ignorovali, nevěřili nám, vykašlali se na nás, dělali si z nás legraci nebo se na nás zlobili. A my INFJ se konfliktům vyhýbáme, jak jen to jde.
Může se také stát, že se INFJ už někdy pokusil něco říct, třeba v mládí nebo někomu, komu důvěřoval, ale jeho reakce na tuto informaci byla negativní. Což by INFJ přimělo k tomu, aby to už nikdy neudělal, protože by se obával stejné reakce i v budoucnu.
Také máme problémy s vysvětlováním, zejména vzorců a jejich důvodů. Pro INFJ je z různých důvodů těžké se vyjádřit. Když se o komunikaci pokoušíme, většinou to nakonec ještě více zkomplikujeme.
Pokud jde o vzory, mnoho lidí o nich nerado slyší. Jako INFJ cítíme a věříme, že způsob, jakým se lidé chovají, má téměř vždy nějaký podvědomý důvod. Důvody, které vidíme, ale když se je snažíme sdělit ostatním, setkáváme se s odporem.
Většinou proto, že lidé neradi vidí, natož aby se postavili tváří v tvář nejhlubším a nejtemnějším částem svého já. Je to příliš bolestivé, než aby o tom vůbec uvažovali.
Dalším méně známým důvodem, proč INFJ nechávají věcem volný průběh, je to, že chceme vidět, co se stane. Jsme zvědaví, jestli se to, co tušíme, vyplní, nebo ne. Zda to bude mít nějaké varianty, nebo ne. Je to jak upřímná zvědavost, tak touha po potvrzení našeho vědění.
2. Máme v hlavě jasnou myšlenku, ale nejsme schopni ji vyjádřit.
INFJ žijí většinou uvnitř svého světa. Přicházejí s jedinečnými a působivými nápady. Tyto nápady si v hlavě navrhují a dokonce si nacvičují, co lidem při prezentaci nápadu řeknou.
Ale když přijde čas něco říct a napsat, nemáme slov. Je to hlavně proto, že myšlenka nebo koncept byly vytvořeny pomocí pocitů a obrazů, ne pomocí slov nebo vysvětlení.
Tyto pocity se nám těžko popisují, protože pocity a emoce se obvykle vysvětlují nejobtížněji, protože neexistují slova, která by přesně vystihla jejich podstatu.
Také se bojíme, že lidé nebudou rozumět tomu, co říkáme. Nebo se bojíme, že lidé budou zpochybňovat nebo tlačit na nás, na náš nápad, na náš projekt, aniž by k tomu měli jiný důvod než být nepříjemní. INFJ jsou známí tím, že jsou milí a hodní, ale pod tlakem se můžeme zlomit a vyletět.
Protože nemáme rádi konflikty, vyhýbáme se nejen konfliktům s druhými, ale i konfliktům, o kterých víme, že je můžeme sami vyvolat.
3. Zpochybňování našich motivů nebo rozhodnutí
Kdy se vás naposledy někdo ptal na vaše volby a rozhodnutí? Jaký je to pocit? Pro INFJ to není moc dobrý pocit.
Jako INFJ musíme při rozhodování projít několika kroky. Prvním z nich je odpoutání se od hledání potvrzení a hledání u druhých, aby nám dali vodítko nebo nápovědu k tomu, jaké rozhodnutí máme učinit.
Abychom zapadli a vyhověli ostatním, obvykle hledáme potvrzení, jak se chovat a nešlapat ostatním na paty, mimo sebe.
Zároveň se musíme odpoutat od svých emocí i emocí druhých lidí. To je poměrně těžké vzhledem k tomu, že emoce druhých lidí vždycky bereme v úvahu před svými, protože jsme příjemci a INFJ prakticky fungují na základě pocitů.
Jakmile je to hotovo, přejdeme k vlastnímu rozhodování. To pro INFJ představuje další úroveň obtíží, protože nechceme udělat „špatné“ rozhodnutí. Jsme si velmi dobře vědomi toho, že s tímto rozhodnutím budeme muset žít po zbytek života, a pokud bude „špatné“, budeme se za něj psychicky kárat ještě pěkných pár let poté. A my se nechceme shazovat, chceme mít klid.
Zpochybňování našich motivů a rozhodnutí v nás vyvolává pocit, že jsme se nerozhodli správně. Navíc musíme změnit taktiku, což se nám nechce, protože nám vyhovovalo to, co jsme měli předtím, a veškerou energii jsme už vynaložili na to první rozhodování. Dokud se nenabijeme, nezbývá nám energie na nic.
Otázky týkající se našich rozhodnutí nás také nutí dělat věci, které nám buď nejsou příjemné, nebo dokonce nejsou součástí našeho osobnostního typu. Jako například extravertní myšlení, které nám není vlastní, a obhajování našich rozhodnutí (a tím i nás samotných), které nám není příjemné.
4. Ukazování emocí na tváři
INFJ jsou často popisováni jako klidní a tajemní, ale mnoho lidí neví, že mnoho z nás má tendenci dávat najevo své emoce na tváři, zejména na očích.
Ve tváři se projevují všechny naše emoce, od štěstí až po smutek. Když INFJ dobře znáte, můžete poznat, jakou emoci vyjadřuje, aniž by cokoli řekl. A i když je dobře neznáte, stejně poznáte, že něco není v pořádku, protože INFJ se tváří velmi expresivně.
Možná jsme tajemní, ale naše tváře nás prozradí, zejména přátelům a rodině. INFJ mají také tendenci dělat obličeje, když v hlavě sní nebo vymýšlí scénáře. Což může být trapné jak pro nás, tak pro lidi, kteří na nás náhodou narazí a zdánlivě bezdůvodně zkřiví obličej.
Stalo se vám někdy, že jste na někoho příliš dlouho zírali nebo že na vás někdo nepříjemně zíral? Pravděpodobně to byl INFJ. INFJ mají obecně problémy s navázáním správného očního kontaktu v závislosti na situaci a lidech, se kterými jednají. Je to způsobeno řadou důvodů, přičemž jedním z nich je naše vědomí, že lidem je pod naším pohledem nepříjemně.
I když ne každý INFJ má to, čemu se na internetu říká INFJ pohled, někteří ho mají a tento pohled má tendenci ostatní lidi zastrašovat svou intenzitou. Zatímco INFJ a lidé obecně zírají z různých důvodů, já se budu zabývat třemi typy pohledů, které se obvykle INFJ přisuzují.
INFJ patří mezi osobnostní typy, které mají tendenci být po většinu času v jedné hlavě. Sníme, plánujeme, vytváříme strategie a scénáře v naší hlavě. Při tom máme tendenci hledět do dálky bez ohledu na to, kde se nacházíme.
To může být problém, protože pokud jsme na veřejném místě a zíráme do prázdna, ostatní si mohou myslet, že na ně zíráme, i když tomu tak není. Někteří to mohou vnímat jako hrozbu, jiní nás mohou označit za zastrašující.
Hlavním problémem není nutně pohled, ale jeho intenzita. Vkládáme do něj tolik energie a emocí, že to lidé kolem nás cítí. Dokonce i když zíráme do dálky, máme tendenci vkládat do svého pohledu spoustu emocí v závislosti na tom, co se nám honí hlavou.
Pozorný pohled je stejně intenzivní, ale má jiný účel. Když používáme tento typ pohledu, slouží ke shromažďování informací. Vzhledem k osobnostnímu typu INFJ máme v okamžiku, kdy začneme vědomě i nevědomě shromažďovat informace, tendenci zaměřit veškerou svou pozornost na to, co chceme vědět.
Pokud se snažíme analyzovat člověka, zaměřujeme se na to, co říká, na jeho tón, výšku hlasu, zda jeho mimika a řeč těla odpovídají jeho slovům, jaké pocity z něj vyzařují atd.
Jakmile shromáždíme vnější informace, začneme je vnitřně analyzovat a porovnávat s našimi minulými zkušenostmi a znalostmi, stejně jako vymýšlet důvody nebo závěry pro určité chování.
To vše vyžaduje intenzivní soustředění a pozornost, která se odráží v našem pohledu.
A nakonec můj oblíbený smrtící pohled. Ačkoli se smrtící pohled většinou přisuzuje INTJ, já jako INFJ jsem ho už někdy udělal. Nemusí to být u všech INFJ stejné, ale smrtící pohled se obecně objevuje, když jsme rozzlobení nebo když se snažíme, aby na nás lidé přestali dorážet.
V první třídě jsem měla učitelku, která s dětmi neuměla dobře pracovat. I když jsem si myslela, že učitelé vědí, co dělají, a měla bych je naprosto respektovat, intuitivně jsem věděla, že této učitelce se nedá věřit.
Ani já jsem nebyl zrovna andílek, takže jsme se do sebe pustili. Každý den jsem byl poslán domů s poznámkou napsanou červeným inkoustem, aby ji rodiče viděli a podepsali. Jednoho dne se v jedné z těch poznámek psalo, že jsem se na učitelku díval nenávistnýma nebo nenávistnýma očima.
Smrtící pohled dokáže ostatní lidi zastrašit a vyvolat v nich strach. Už jako dítě jsem měl schopnost znervózňovat dospělé. Smrtící pohled je pronikavější a emočně nabitější než jiné pohledy, protože slouží jako varování a zároveň jako způsob, jak dát druhému člověku najevo, že se nám nelíbí.
6. Nesoulad s našimi pocity
Jste si neustále vědomi toho, co cítíte? INFJ někdy ne. Protože se většinou zabýváme pocity druhých lidí, máme tendenci potlačovat nebo ignorovat ty své.
Někdy to přispívá k tomu, že své emoce dusíme v sobě, až se nakonec zlomíme. Jindy to vede k tomu, že si neumíme pomoci, protože nevíme, co cítíme.
Může nás také přimět ignorovat naše pocity, dokud se nerozvinou v duševní nemoc, jako je úzkost, a bránit nám v plné otevřenosti vůči ostatním lidem a navazování smysluplných vztahů, protože nedokážeme sdělit, jak se skutečně cítíme.
7. Žádný zájem o příležitostné randění
Protože jsou INFJ introvertní a snadno se nechají vyčerpat lidmi, nebaví je nezávazné randění. Možná o tom přemýšlíme, ale nikdy to neuděláme. Příležitostné randění je pro INFJ příliš stresující, ponechává příliš mnoho náhodě, což je něco, co INFJ není příjemné, protože jsme plánovači.
INFJ se vyžívají ve smysluplných vztazích a rozhovorech. Náhodné randění jim to nenabízí.
Navíc ti INFJ, kteří věří v duchovno, si uvědomují, že být s někým znamená vyměňovat si s ním energie. Dokonce vytváříme energetické šňůry, což není vždy dobrý nápad. Zvláště pokud s sebou tato osoba nese hodně negativní energie.
Zralí INFJ jsou schopni nenechat se negativní energií ovlivnit, ale INFJ, kteří nevědí, jak energii odklonit, mohou zůstat psychicky a emocionálně na dně.
Někteří INFJ si mohou být vědomi, že pro ně někde venku existuje někdo opravdu výjimečný. Někdo, kdo je přijme, pochopí a bude se jim intelektuálně i emocionálně vyrovnávat. Budou čekat jakkoli dlouho, dokud nenajdou osobu, která jim bude vyhovovat.
8. Všude zapadnout, ale zároveň nikam nezapadnout
Vzpomínám si, jak jsem na střední škole náhodně sedávala s různými skupinami lidí, když nebyla k dispozici moje vlastní skupina kamarádů. Až když jsem byla starší, uvědomila jsem si, že ne každý to může dělat. Že ve skutečnosti, když se někdo jiný pokusil sedět při obědě s jinou skupinou lidí, zůstal pozadu nebo ho vyhodili.
Díky své laskavé, chápavé, empatické povaze a skvělým pozorovacím schopnostem mají INFJ schopnost začlenit se do různých sociálních skupin, aniž by se na ně někdo díval skrz prsty.
Bohužel, vzhledem k tomu, že se těžko vyjadřujeme a dáváme přednost většinou malé skupině důvěrných přátel, necítí se INFJ v těchto různých skupinách lidí dobře.
Je to, jako bychom v něm byli, ale zároveň jsme zvenčí. Tak to bylo i pro mě. Mohl jsem si sednout nebo přijít k různým skupinám lidí, chvíli s nimi komunikovat, ale nikdy jsem se s nimi necítil opravdu blízko.
Důvěřoval jsem jen své malé skupině přátel.
9. Když něco nejde tak, jak jsme zamýšleli.
Stalo se vám někdy, že se něco nepovedlo nebo neproběhlo tak, jak jste si naplánovali? To je pro INFJ jedna z nejhorších nočních můr. I když to nutně nemusí být detailní, INFJ jsou plánovači.
Rádi bychom věděli, co můžeme očekávat. To nám dává jistotu a klid, protože víme, co máme v určitých situacích dělat. Když se něco změní a skončí to něčím, co jsme nezamýšleli, jsme nervózní.
Jistota je pryč a my teď nevíme, jak reagovat. INFJ může být také podrážděný, nervózní nebo rozzlobený. Můžeme se chovat, pokud je na nás kladen příliš velký důraz, nebo na druhé lidi působit extrémně chladně.
Naše už tak nízké zásoby energie prudce klesají a my se nedokážeme vypořádat s nutnými změnami, které musíme udělat, abychom situaci zlepšili. Nakonec chceme jen co nejrychleji zmizet.
Souhlasíte s některými body uvedenými v tomto článku? Vynechali jsme něco? Napište nám do komentářů níže své zkušenosti s INFJ. Sledujte náš kanál na YouTube, kde najdete další obsah. Děkujeme za přečtení.