Od zveřejnění tohoto seznamu se mnozí z vás ptali na některé otázky! Konkrétně,
Odpovědi jsou: rozhodně ne a ano! Pasivní agresivita není způsob, jakým všichni introverti řeší konflikty, a není ani výlučně introvertní – pasivně agresivní mohou být i extroverti a ambiverti. Jak nebýt pasivně agresivní? Buďte raději asertivní!
Ano, pro některé z nás, kteří mají problémy s řešením konfliktů tváří v tvář, může toto slovo znít trochu děsivě. Je však rozdíl mezi asertivitou a agresivitou nebo přílišnou konfrontací.
V tomto článku se podíváme na agresivní, pasivní a asertivní komunikační styly a využijeme nejlepší vlastnosti každého z nich, abychom vám pomohli naučit se lépe komunikovat!
Ať už je agrese pasivní, nebo otevřená, nikdy nepomůže situaci, když je použita.
Agresivní komunikátoři nejsou ochotni pochopit názory ostatních a nejsou ochotni přistoupit na kompromis, protože chtějí, aby bylo po jejich.
Všichni agresivní lidé mají tendenci:
Pasivně agresivní lidé jsou také nepřátelští a rozhodnou se znepřátelit si ty, s nimiž se hádají, místo aby chtěli zjistit příčinu konfliktu. Pasivně agresivní lidé se mohou obávat otevřeného konfliktu nebo ho nemají rádi v obavě, že jejich chování bude označeno za agresivní nebo že jejich oponent bude agresivnější. Tyto rysy jsou specifické pro pasivně-agresivní lidi:
Otevřeně agresivní lidé jsou sice stejně neochotní být empatičtí a chápaví, ale svou nespokojenost vyjadřují o něco hlasitěji. Zatímco cílem pasivně agresivního člověka je vyvolat v ostatních pocit viny nebo trestu, cílem otevřeně agresivních lidí je vyvolat v ostatních pocit zastrašení nebo strachu. Toto jsou znaky otevřeně agresivního člověka:
Zdá se, že žádný z těchto způsobů komunikace nijak nepomáhá ukončit konflikt. Ale nepomáhají! Uvědomili jste si po přečtení informací o těchto typech agrese, že se možná sami dopouštíte pasivní nebo otevřené agresivity? Nebojte se. Je v naší přirozenosti cítit se rozzlobeně nebo znepřáteleně kvůli rozdílům a nedorozuměním v komunikaci. Všichni jsme někdy byli agresivní a všichni pravděpodobně budeme mít chvíle agrese po zbytek života.
Je však také důležité naučit se, kdy je třeba od hádky nebo komunikačního problému ustoupit, když se tak cítíme. Agrese je okamžitou sociální reakcí na naše negativní emoce, ale je možné, abychom tyto emoce ovládli, abychom mohli jasně uvažovat a soustředit se na řešení konfliktů, a ne na jejich vyostřování.
Tehdy se hodí asertivní jednání.
V našem minulém článku o pasivní agresi jsme se zmínili o řešení pasivní agresivity pomocí asertivního chování. Mnozí z vás se obávali, že introverti nemohou být asertivní. Chci vám říct, že to prostě není pravda! Asertivní komunikace může být pro každého. Ale co to vlastně asertivní komunikace je?
Ti, kteří se věnují asertivní komunikaci, věnují čas podpoře svých práv a názorů, aniž by znevažovali nebo ignorovali názory a potřeby druhých. Asertivní jedinci si váží sami sebe i svých standardů, jak by se podle nich mělo s nimi zacházet. Váží si také vztahů, které mají s těmi, s nimiž mohou nesouhlasit. Asertivní komunikátoři:
Jak přestat být tak malicherný!?
Být asertivním komunikátorem často znamená být v konfliktu tím větším. Mnoho lidí se ve světle konfliktu chová agresivně, a proto je třeba, aby asertivní komunikátor vystoupil a postavil se problému čelem.
Zde je několik tipů, jak se stát asertivnějším komunikátorem.
Váš hněv se jich netýká.
Jistě, jsi na ně pěkně naštvaný. Možná tě ranil ten vtip, který o tobě včera řekli. Když se cítíme zraněni, naše emoční centra se rozjedou na obranu a řeknou nám, že ten člověk je zlý nebo falešný. Naše agresivita nám říká, že je máme potrestat. Pro někoho to znamená pasivními prostředky, pro jiného otevřenou agresí.
Odstupte od toho, co vám říkají vaše pocity, a uvědomte si, že nejde o to, jací jsou jako lidé, ale o to, že se nenaplňují vaše očekávání ohledně jejich chování jako přátel – nebo členů rodiny či milenců. Tento myšlenkový rámec vám umožní soustředit se na situaci, která vás rozzlobila, aniž byste si dělali osobní naschvály.
Pravděpodobně to tak nemysleli.
Nikdo vás nechce dostat (pokud to není sociopat nebo psychopat, pak byste mohli být v pěkně horké vodě)! Dáváte někomu už týden v kuse podpásové poznámky a divíte se, že si nenechá naznačit, že jste na něj naštvaní? Je to proto, že pravděpodobně vůbec netuší, proč jste tak naštvaní, abyste začali. Teď jste ten špatný vy. Vezměte si maximálně den na to, abyste situaci zpracovali, a najděte způsob, jak jim sdělit své pocity – nejlépe telefonicky nebo osobně, ale může fungovat i textová zpráva, pokud bude přímá a zdvořilá. Je pravděpodobné, že už ví, že něco podělal, a když mu dáte najevo, že vás to ranilo, bude mít šanci se omluvit.
Každý je hrdinou svého vlastního příběhu. Už jste někdy slyšeli tuto frázi? Vzpomeňte si na ni, až se příště budete hádat. Ve chvíli, kdy je na vás někdo agresivní, není čas na to, abyste mu agresivitu opláceli. Je to čas naslouchat (viz „být větším člověkem“ o čtyři odstavce výše). I když tento svět není ideální a ne každý může být tak okouzlující a klidný jako vy, tato osoba má stále oprávněné pocity ublížení nebo hněvu kvůli něčemu, co jste možná udělali.
Nebraňte se. Udělejte si čas na společnou analýzu situace a zjistěte, co se pokazilo. Pokud jste na vině vy, omluvte se a společně zjistěte, jak této komunikační nehodě v budoucnu předejít.
To je vše, přátelé! Doufám, že to pro některé z vás bylo objasnění složitostí vztahové komunikace. Nezapomeňte: Stojí malichernost a odmítání řešit konflikty za to, abyste kvůli nim ukončili vztah? Já si to nemyslím, ale odpověď nechám na vás!