Mnoho lidí hovoří o depresi a úzkosti jako o oddělených stavech, ale oba tyto stavy se mohou vyskytovat společně. Deprese vysává veškerou energii a motivaci, která vám zbývá. Nic vás už nebaví, dokonce ani vaše oblíbené koníčky. Váš pokoj zapáchá a je špinavý, protože jeho úklid je příliš náročný. A ke všemu jste se už několik dní nesprchovali. Zatímco úzkost vás nutí cítit se na hraně, stále v panice. Vaše mysl nekontrolovatelně běží a máte pocit, že musíte něco dělat, jinak o ni přijdete. Kombinace obojího je peklo.
Deprese vás nutí celý den ležet v posteli a nic nedělat, ale vaše úzkostná mysl vám neustále připomíná, co všechno musíte udělat. Musíte se tedy přinutit vstát z postele a při chůzi taháte nohy za sebou. Cítíte se vyčerpaní a na bedrech vám leží těžká tíha, ale pokračujete dál. Připadáte si jako zombie, protože jste uvnitř otupělí, i když se zavazujete splnit své povinnosti.
Když se vaše deprese zhorší, propadnete se zpět. Už to prostě nezvládáte, a tak se vrátíte k celodennímu ležení v posteli s odstupem nebo si místo sledování televize sednete před televizi a zíráte na ni. Úzkost se ve vás ozve, když vidíte, že se blíží termíny, ale stále nemůžete najít energii, abyste něco dělali. Váš mozek nedokáže zůstat v klidu, protože si všimne, že čas, který jste měli na splnění úkolu, vypršel, a tak propadnete plnohodnotnému záchvatu paniky. Jakmile ten skončí, nenávidíte se za to, že jste příliš „líní“ a vzdáváte se věcí, které máte rádi. V té době už vám vaše úzkostná mysl našeptává nejrůznější negativní věci, jako například; „jsi k ničemu“ nebo „podívej se na sebe, že ani nic neumíš pořádně“.
Začneš plánovat výmluvy, které bys mohl říct rodičům, učitelům, přátelům a šéfům, že jsi nestihl dokončit domácí úkoly, domácí práce a další úkoly. Vaše depresivní stránka jim chce říct, co se děje, aby vám pomohli, ale vaše úzkost vám to nedovolí. Skutečně věříte, že když řeknete pravdu, nebudou si vás všímat jako blázna nebo vás budou považovat za méněcenného. A k tomu všemu vám chybí posezení s přáteli a rodinou. Chcete je vidět, ale deprese vám to nedovolí, zatímco úzkost vám neustále připomíná, jak jste osamělí.
Deprese a úzkostné stavy jsou jako přetahovaná. Nemáte chuť nic dělat, ale úzkost ano. Je to, jako byste byli vyčerpaní a zároveň se báli. Nechcete být neúspěšní, ale nemůžete s tím nic dělat. Je to touha být milován a přijímán, aniž byste se museli namáhat se socializací. A nejhorší ze všeho je cítit všechno a zároveň být otupělý. Nakonec se sami sebe ptáte: „Jak utéct před tím, co máte v hlavě?“, protože nedokážete ovládat své myšlenky. Ve skutečnosti jsou to vaše myšlenky, které ovládají vás. Cítíte se vším zahlceni. Dojde to až do bodu, kdy vlastně nevíte, co je špatně, ale cítíte se vším podráždění. Dokonce i ty nejmenší zvuky, jako jsou hlasy lidí, ve vás vyvolávají touhu prasknout.
Jednou jsem četl citát, který dokonale vystihuje depresi a úzkost. „Některé dny cítím všechno najednou. Jindy necítím vůbec nic. Nevím, co je horší; jestli topit se pod vlnami, nebo umírat žízní.“ Ale teprve když si uvědomíte, že skutečná příšera nežije pod vaší postelí, ale ve vaší hlavě. Tehdy můžete znovu získat kontrolu nad svým životem. Chce to malé krůčky a v některých dnech opět upadnete. Budete se sami sebe ptát, zda to vůbec stojí za pokus. Ale řeknu vám, že ano, protože to stojí za to, abyste znovu viděli své staré já. Stojí za to být znovu šťastný, stojí za to se znovu usmívat a smát. Ale toho nedosáhnete, dokud se neprobudíte ze své vlastní noční můry. Doufám, že vám tento krátký příběh pomůže lépe pochopit, čím procházíte.
Pokud chcete, můžete si také přečíst: F*ck Anxiety – A True Story a F*ck Depression – A True Story