Deprese může postihnout každého, a to nejrůznějšími způsoby. Někteří lidé to zvládnou, jiní ne. Já osobně jsem na vlastní kůži poznal, co je to deprese. Bojoval jsem s ní celý život. Níže je popsáno, čím jsem si prošel a jak jsem s ní bojoval. **Varování pro spouštěče, tento obsah může být silný**
Deprese způsobuje, že se cítíte prázdní, a někdy se dostavuje jen nesmírný smutek. Probouzíte se a cítíte se mrtví. Nic vás už nedokáže uspokojit, dokonce ani vaše oblíbená jídla nebo nápoje. Společenský život je pro vás naprostým opruzem, takže se od něj distancujete, když jediné, co chcete, je, aby vás někdo objal a řekl vám, že všechno bude v pořádku. Východy slunce se stávají matnými a během dne necítíte na kůži sluneční žár. Nejhorší je, že se potřebujete probudit, abyste zdolali den. Ale ta trocha energie, která vám zbývá, vás nechává vláčet se ve snaze přežít den. Zdá se, že čas se zpomaluje, vlastně až bolestivě pomalu. Podíváte se na hodinky a říkáte si, že je to všechno? Ještě není ani půl dne a já chci umřít. Přátelé a rodina sledují, jak se pomalu propadáte do propasti, a začínají se na vás zlobit. Říkají vám, abyste se z toho „vzpamatovali, je to jen ve vaší hlavě“ nebo „ostatní to mají horší“. Jako by vám to říkání mělo pomoci. Ve skutečnosti vás poslouchání těchto slov ještě více odcizí. Je to způsob ochrany.
Podíváte se do zrcadla a už se nepoznáváte. Osoba, kterou vidíte, zhubla nebo přibrala. Máte tmavé kruhy pod očima z nedostatku spánku. Máte rozcuchané vlasy a ani si nepamatujete, kdy jste se naposledy česali. Máte husté obočí, protože jeho pinzetování je příliš náročné. Vaše pleť je mastná a cítíte se mizerně, ale sprcha vás připraví o zbytky energie. Zazvoní vám telefon a objeví se zprávy od přátel, kteří vás zvou na schůzku. A vy si říkáte: „Svou nejlepší kamarádku jsem neviděla přes měsíc, ale podívej se na sebe, jsi nechutná. Kdo by si s tebou chtěl opravdu vyrazit?“. Víte, deprese je monstrum, které žije ve vaší hlavě. Šeptá si všelijaké ponižující věci. Zkresluje vaši realitu, cítíte se v pasti a ztracení. Přímo před vámi se míhají nejrůznější řešení, ale vy jste slepí a zůstáváte v začarovaném strašlivém kruhu.
Zlobíte se na sebe a snažíte se se svou depresí něco udělat. Ale vaše snaha vás zavede víte kam. Uvíznete na mrtvém bodě a napadne vás, že jediným východiskem je sebevražda. Plánujete jak, kdy a kde. Když držíte v ruce čepel, myslíte na svou rodinu a vzpomínáte, jak plakala, když jste se o to pokoušeli naposledy. Možná už vám na sobě nezáleží, ale nechcete ublížit svým blízkým. Místo toho tedy čepel odhodíte. Teprve když se dostanete opravdu na dno, uvědomíte si, že už není kam jít, ale musíte se vyšplhat zpátky nahoru.
Když bojujete s depresí, malá příšera ve vaší hlavě vás drží zpátky a vy se znovu propadáte hluboko dolů. Tehdy si uvědomíte, že to sami nezvládnete, a rozhodnete se vyhledat pomoc. Oslovíte přítele a začnete se léčit léky. Lidé si začnou všímat rozdílu a pochválí vás. Ale vy si říkáte, jestli se opravdu zlepšuji? Stojí to všechno za to? Uděláte tři kroky k uzdravení a dva kroky zpět. Cítíte se kvůli tomu naprosto mizerně, protože očekáváte, že se zotavíte lineárně. Jak se učíte mít znovu rádi sebe a život, uvědomujete si, že jste lidé a že je v pořádku, že občas selžete. Zbavíte se všech svých iluzí a šílených očekávání. Ale hlavně odpustíte sobě i všem, kteří vám ublížili. Jak čas plyne, konečně ucítíte na kůži teplo slunce a rozpláčete se. Nejsou to jen obyčejné slzy. Je to mnohem intenzivnější. S rukama založenýma na hrudi padáte na zem. Hystericky se smějete, zatímco pláčete, protože si uvědomujete, že se konečně dostáváte ze spárů deprese. V tuto chvíli jste hrdinou svého příběhu, protože vás nezachránil nikdo jiný než vy sami. Poznal jsi, že to nejsi ty sám, koho jsi chtěl zabít, ale monstrum ve tvé hlavě.
Pevně doufám, že vám má slova pomohou lépe porozumět vašim pocitům. Často se stává, že nevíme, jak se vyjádřit. Můj příběh se může od toho vašeho velmi lišit, ale neztrácejte naději. Jednou jsem četla citát, který mi utkvěl v paměti: „Nečekejte na světlo na konci tunelu. Rozsviťte si ten b*tík sami“. Neexistuje nic takového jako ideální okamžik, kdy se vám uleví. Musíte vstát a dřít, dokud nevyhrajete.