„Christino, dlouhé vztahy na dálku nefungují. Možná 10 % z nich ano, ale buďme realisté.“ – Strýc Tam.
„Nemyslíš, že vzdálenost mezi námi je příliš velká?“ Přísahala bych, že jsem se na to během prvních dvou měsíců chození s tímto pánem zeptala nejméně desetkrát. „Ne, protože jsme oba cílevědomí, takže máme víc času na dosažení vlastních cílů. Nebude nás to rozptylovat, že se chceme vidět každý den, protože… se nemůžeme vídat každý den.“ A tak jsem si řekla, že to bude asi takhle. Nejdřív jsem tomu moc nevěřila… ale on mě vytrvale ujišťoval, že nám to vyjde.
I když už s ním nejsem, dopadlo to úspěšně: Řekla bych, že dávám přednost vztahům na dálku. Jakkoli jsem romantická, vážím si času, který mám na honbu za svým nekonečným seznamem tužeb. Rozhodně neříkám, že bych nebyla schopná dosáhnout svých snů, kdybych měla milence důsledně po svém boku! Jen říkám, že být s geograficky bližším partnerem by mě lákalo mnohem víc; snadno (a s pocitem viny) bych odložila některé své povinnosti, abych s ním mohla trávit čas. Učit se dopředu na chemickou laboratoř nebo strávit noc doma sledováním Star Treku? Ahoj, žádný mozek: zapneme si ten Netflix! (Ano, i já jsem se provinila tím, že jsem se vykašlala na studium chemie kvůli sledování Star Treku…)
Vidět svého romantického partnera jednou za jeden nebo dva měsíce je pro mě ideální – v té době už by mi chyběl natolik, aby byl čas, který spolu strávíme, mnohem vzrušující a nezapomenutelný. Richard Smith, druhá polovina v LDR s dívkou, jejíž život je vzdálen 6 hodin, souhlasí: „Nutí vás to k tomu, abyste se snažili [udržovat kontakt]. Pokud chodíte s někým, kdo je poblíž, je snadné brát vztah jako samozřejmost a možná si nedat tolik práce, kolik byste měli].“
Navzdory neustálému negativnímu stigmatu spojenému s LDR zveřejnil v roce 2013 časopis Journal of Communication, že rostoucí počet sociálněvědních studií může potvrzovat, že LDR jsou silnější než ti, kteří žijí v těsnější blízkosti.
LDR přinášejí individualitu a větší pravděpodobnost osobního růstu. Páry, které spolu tráví neustále čas, nakonec synchronizují svou osobnost a chování – myslí, oblékají se a jednají úplně stejně. Ačkoli to nemusí být nutně úplně špatně, nedává to velký prostor pro osobní růst. Tuto myšlenku podporuje i server Psychalive.com: „V [LDR] máte čas objevit člověka, kterým jste. Máte čas přemýšlet o svých vlastních hodnotách, svých vlastních cílech a své individuální osobnosti.“
Studie, kterou vedli Crystal Jiang a Jeffrey T. Hancock, požádala 63 heterosexuálních párů (ve věku 18-34 let, ale v průměru 20 let, převážně vysokoškoláků), aby každý den po dobu jednoho týdne nezávisle vyplňovaly online dotazníky. 80 % těchto účastníků označilo svůj vztah za vážný, přičemž průměrná délka vztahu byla 22 měsíců a LDR byly eparated v průměru 17 měsíců.
Přestože mezi nimi docházelo k menší interakci než mezi páry žijícími v těsnější blízkosti, osoby žijící v LDR uváděly, že „prožívaly větší intimitu“ a byly vůči svým partnerům otevřenější, protože měly pocit, že jim jejich partneři skutečně naslouchají.
„Vždycky slyšíte, že vztahy na dálku jsou na nic nebo že vztahy na dálku nikdy nefungují,“ říká Jiang. „Naše kultura, zejména ta americká, skutečně klade důraz na to, abyste byli fyzicky spolu a abyste byli v častém osobním kontaktu, ale vztahy na dálku jsou v jasném rozporu se všemi těmito hodnotami.“ Crystal Jiang, docentka komunikace na City University of Hong Kong, prohlašuje.
* Neberte v úvahu část „jediná výhoda“ hehe
Buzzfeed ve svém vtipném článku podrobně popisuje pozitiva LDR a zde je uvedeno několik důvodů:
Jaký je váš názor na LDR? Byli jste někdy v takovém vztahu nebo jste byli svědky toho, že se ho účastnil někdo z vašich blízkých?