Pracujete sám ve velkém domě. Sami uklízíte všechny místnosti a staráte se o mechaniku domu. Protože jste sám, nemůžete nikdy opustit dům, protože ho musí někdo neustále hlídat. Přesto si někdy potřebujete odpočinout. Vyjdete před dům s cigaretami, sklenkou vína nebo třeba s oblíbenou knihou. Pak si najednou uvědomíte, že jste se zamkli. Teď už můžete jen zírat do okna na přední stolek, kde v misce na klíče odpočívají klíče a vedle nich telefon.
Ten velký dům, který jsem vám předtím představil, je vaše sebepojetí – tělo i mysl. Vyjít ze dveří bez klíčů je podobné tomu, jak se může cítit depersonalizace-derealizace. Podle Mayo Clinic je depersonalizačně-derealizační porucha definována jako „trvalý nebo opakovaný [pocit], že pozorujete sami sebe zvenčí svého těla, nebo máte pocit, že věci kolem vás nejsou skutečné, případně obojí“. Během svého života zažije 1 nebo 2 epizody depersonalizačně-derealizační poruchy 50 % všech dospělých ve Spojených státech, respektive 200 000 lidí v daný den („21 zajímavostí o depersonalizaci“ 2015). Stejně jako u mnoha jiných onemocnění je přetrvávání tohoto jevu tím, co z něj dělá poruchu (Mayo Clinic Staff 2014).
Co způsobuje depersonalizačně-derealizační poruchu? Odborníci si nejsou jisti. Zdá se však, že nerovnováha neurotransmiterů může způsobit, že mozek je vůči této poruše náchylnější (Mayo Clinic Staff 2014). Domnívají se také, že s nemocí může souviset řada událostí. K poruše může přispět například trauma z dětství, silný stres nebo těžké fyzické trauma, například autonehoda (Mayo Clinic Staff 2014).
Jaké jsou příznaky depersonalizačně-derealizační poruchy? Některé běžné příznaky depersonalizace jsou popisovány jako: pocit, že jste vůči svému tělu vnějším pozorovatelem, pocit, že jste robot, pocit, že máte hlavu omotanou vatou nebo že je vaše tělo nějak pokřivené, emoční nebo fyzická otupělost a pocit, že vaše vzpomínky nejsou vaše vlastní. Některé běžné příznaky derealizace jsou následující: pocit odcizení svému okolí, neschopnost poznat se v zrcadle a zkreslené okolí. Úplnější seznam příznaků najdete na Mayo Clinic (odkaz v bibliografii).
Může to být příznak něčeho vážného? Ano. Depersonalizace je běžně spojena s dalšími duševními chorobami, jako jsou deprese a úzkosti. Může být také příznakem onemocnění, jako je epilepsie nebo migréna (Schoenwald 2016). Také se objevily zprávy, že ti, kteří zažívají depersonalizaci, se účastní sebepoškozujících aktivit, aby se opět cítili normálně. Mohlo by to tedy vést k něčemu závažnějšímu.
Pokud se u vás výše uvedené příznaky objevují trvale a ovlivňují váš každodenní život, měli byste neprodleně navštívit lékaře a odborníka na duševní zdraví. Pokud máte zájem dozvědět se více o depersonalizační poruše, připojte se k našemu e-mailovému seznamu níže.