Odmítnutí odpovědnosti: Tento článek pojednává o sebepoškozování a sebevraždě. Může to být spouštěcí mechanismus, a pokud ano, na tomto webu jsou další skvělé články, které by vás mohly zaujmout. Upozorňuji, že se jedná o mé osobní zkušenosti a neodrážejí nespočet dalších lidí, kteří se tohoto činu také účastní. Budu ráda, když se mi ozvete, a kdybyste si někdy potřebovali s někým promluvit, stačí se na mě obrátit.
Každý rok se sebepoškozuje každá pátá žena a každý sedmý muž. Přibližně 90 % lidí, kteří se sebepoškozují, začíná v období dospívání nebo před dospíváním a přibližně 50 % lidí, kteří se sebepoškozují, začíná ve věku kolem 14 let a pokračuje až do 20 let.
Sebepoškozování je souhrnný pojem pro jakékoli chování, jednání nebo návyk, který může způsobit poškození zdraví. Může jít mimo jiné o řezání kůže, přejídání, užívání drog, kouření a pití. Zahrnuje také popálení se, mlácení hlavou do zdi, vytrhávání vlasů atd.
Se sebepoškozováním jsem se potýkala po celou střední školu a teprve po nástupu na vysokou školu jsem se dočkala úspěchu, když jsem se tohoto zlozvyku zbavila. Musím přiznat, že jsem čistá necelý rok – ale i to se počítá. Jsem čistá asi 11 měsíců a 3 dny (pokud toto čtete 24. srpna) a jsem v bodě svého zotavení, kdy mohu říct, že jsem na to hrdá. Neznamená to, že jsem měl snadných 11 měsíců a 3 dny. Ve skutečnosti to byl jeden z nejdrsnějších roků, které jsem za dlouhou dobu prožil.
Existuje mnoho důvodů, proč si lidé začnou ubližovat. To, co u někoho vyvolá sebepoškozování, se liší. Může jít o tak složitou věc, jako je reakce na hádku nebo situace, po které se někdo cítí odmítnutý, ponížený, v depresi nebo rozzlobený. Nebo to může být tak jednoduché, jako když přecházíte ulici nebo uvidíte ostrý předmět.
Existuje mnoho důvodů, proč se mnoho lidí sebepoškozuje. Neexistují žádná pevná pravidla. Potřeba sebepoškozování obvykle pramení z emocí, které jedinec obtížně zvládá. Pro některé lidi to může být způsob, jak získat pocit, že jsou skuteční a že všechny věci, které se kolem nich dějí, jsou skutečné. Pro jiné, jako jsem já, to může být mechanismus zvládání stresových situací, jako je ztráta blízkého člověka, šikana, zpochybňování vlastní sexuality nebo… prostě myšlenky, které vás pomalu přemáhají.
Hodně lidí se mě ptalo, proč jsem to udělal. Udělal jsem to z pocitu viny? Chtěl jsem, aby si mě všimli? Měl jsem z toho nějaký pocit? A právě kvůli těmto otázkám jsem jich řekl jen hrstku, ale na druhou stranu jsem se těmto otázkám nemohl vyhnout. Věděl jsem, že přijdou. Děsilo mě pomyšlení, že až to přijde, nikdo to nepochopí.
Někteří z nich naštěstí ano. Popravdě řečeno, bála jsem se, že mě nikdo nebude mít rád, jakmile se dozví o mé špatně udržované katarzi.
Vzpomínám si, jak jsem se poprvé řízl. Našel jsem skleněný střep schovaný v krabičce, ve které byl balíček pokerových karet jednoho mého spolužáka. Nejprve jsem ze zvědavosti do ostrého předmětu šťouchl a propíchl si přitom kůži na ruce.
Nepamatuji si, kdy jsem to udělal příště. Pamatuji si jen, že jsem to dělal ještě několik let.
Lidé, kteří se dlouhodobě sebepoškozují, se mohou stát na svém stavu závislými. Akt sebepoškozování způsobuje v těle produkci endorfinů, které mohou vyvolat nával adrenalinu. Tento nával s postupem času slábne, takže sebepoškozování je stále větší a škodlivější, aby se dosáhlo stejného výsledku. Je to stejná reakce jako při užívání drog – k dosažení stejného „hitu“ je potřeba více. Je to nebezpečný cyklus, do kterého lze upadnout – bohužel jsem ho zažil.
Někteří lidé však nepovažují poškozování za návykové ve fyzickém smyslu, ale mohou se na něm stát emocionálně závislými. Pro mě bylo řezání se do nejrůznějších tvarů a vzorů formou uvolnění. Kdykoli jsem to dělal, kreslil jsem si krabice, každá byla vyplněná jiným vzorem. Snažila jsem se, aby byl každý z nich dokonalý, a to pro mě bylo jak účinné rozptýlení, tak forma uvolnění stresu.
Někteří lidé říkají, že mám štěstí, že nemám jizvy. Ale někdy je pro mě těžké si potvrdit, jestli tím skutečně procházím. Neexistuje žádný fyzický důkaz. Je to proto, že jsem se řezala příliš mělce? Je to proto, že jsem se nestříhala dostatečně často? Je to proto, že se mi kůže rychle hojí? To jsem nevěděla. Nedokázala jsem si ani sama před sebou zdůvodnit, že jsem vlastně v rozrušení. Ale věděla jsem, že to dokážu vyřešit jen já sama.
Uznávám, že podpůrné systémy jsou pro vaše zotavení důležité. Když o tom bude vědět přítel nebo člen rodiny, velmi vám to pomůže. Pomůže vám to cítit se méně osaměle. Pomůže vám to získat pocit, že to zvládnete. Pomůže vám to uzdravit se. Ale nepomůže, když vy sami nebudete ve hře s nimi. Všechno záleží na vás. Musíte chtít být lepší. Musíte věřit, že to dokážete. Není to nejjednodušší věc na světě, upřímně řečeno, pro mě je to jedna z nejtěžších věcí, které jsem udělal. Trvalo mi to roky, ale když jsem si konečně uvědomil, že to dokážu, že jsem toho schopen, bylo to o něco snazší.
Pokud někdo z vás, kdo toto čte, zažívá stejné věci jako výše uvedené, neváhejte a obraťte se na mě. Rád vám nabídnu svou společnost. Pokud máte přátele, kteří se sebepoškozují, nejlepší je je neopouštět, prostě tu pro ně být. Pokud máte myšlenky přesahující sebepoškozování, konkrétně sebevraždu, zavolejte prosím na linku pro sebevrahy ve vaší zemi. Pamatujte, že sebevražda je trvalé řešení dočasného problému. Nejste v tom sami.