Pro někoho, kdo je raději doma než venku, může být randění v sobotu večer obzvlášť náročné. Mám ráda čas, který mám sama pro sebe, ale přesto se chci seznámit s někým novým a zažít typické randění. Rád bych flirtoval, požádal někoho o číslo, chodil na rande a seznamoval se, i když obvykle trávím život přesně opačně. Ironie tohoto kontrastu se mi neztrácí, ale rozhodl jsem se ji vnímat spíše jako cíl než jako překážku. Randění vyžaduje velký krok mimo komfortní zónu každého introverta, ale odměna je ohromně vzrušující.
Čím více lidí jsem potkala, tím více jsem si uvědomovala, proč může introverta tolik přitahovat někdo, kdo je jeho naprostým opakem. Extroverti mluví a smějí se s lehkostí, která je tak přirozená, až je to prakticky kouzelné. Pro někoho, jako jsem já, je schopnost flirtovat a škádlit mimořádně přitažlivá, protože vím, jak moc bych se o totéž snažila já.
První krok obvykle udělá extrovert. Pro introverta, jako jsem já, je obrovskou vzpruhou pro sebevědomí, když ví, že mě někdo považuje za atraktivní a chce mě znovu vidět. Pro extroverta je však stejně přirozené, že je to on, kdo přebírá iniciativu. Takové naplnění rolí je skvělé pro obě strany, protože každý z nás může dělat to, co je mu příjemné. Protiklady se opravdu přitahují.
Naštěstí pro mě nejsem nejintrovertnější člověk na světě. Raději bych trávila čas v klidu sama, ale jsem ochotná vystoupit ze své komfortní zóny a vyzkoušet si společenské situace, než řeknu ne. Podle mých zkušeností však extroverti, se kterými jsem chodila, byli mnohem silnější osobnosti než já, což činí věci náročnými, když se neshodneme.
Nedokážu spočítat, kolikrát jsem to byla já, kdo ustoupil tomu, co chtěl můj partner. V devíti případech z deseti jsem se ocitla ve společenské situaci, ve které jsem opravdu nechtěla být. Můj extrovertní partner byl však vždy přesně tam, kde chtěl být. Jsem pro kompromisy, ale na prstech jedné ruky bych spočítala, kolikrát jsme si místo rande vyrazili ven.
Častěji se mi stávalo, že můj partner narazil na někoho, koho zná, když jsme byli venku. Někdy mě představil, ale většinou jsem tam několik minut jen tak stála bez jakéhokoli uznání. I když je to frustrující, už jsem si na to zvykla. Super extrovertní lidé mohou být tak zaneprázdněni hovorem, že si uvědomí, že introvert je vynechán. Když jsem na to jemně upozornila svého partnera, řekl: „Nerad mluvíš, tak tě nebudu nutit mluvit. Jestli chceš mluvit, tak to prostě udělej.“ I když mě to rozčílilo, nechala jsem to plavat.
Introvert s výhledem do budoucna
Mezi mnou a extrovertem to nefungovalo. Obrovský rozdíl mezi našimi osobnostmi určitě sehrál roli v rozchodu, protože jsem byla víc vystresovaná a bezradná, než bych ve vztahu měla být. Prostě jsme dělali věci jinak, a to není špatně. Extrovert a introvert by spolu určitě mohli fungovat, ale s jednou osobností, která je mnohem silnější, by to mohl být problém.
Aby byl vztah úspěšný, musí oba partneři respektovat potřeby toho druhého, ať už jsou jakkoli odlišné. Oba mohou a měli by trávit nějaký čas mimo svou komfortní zónu nebo zkoušet něco nového, ale budou se muset držet mezi hranicemi nudy a stresu.