Psychóza, víc než jen genetika : urbanizace, chudoba, etnicita a konopí

„Psychóza“ označuje skupinu poruch, při nichž jsou emoce nebo myšlenky narušeny natolik, že dochází ke ztrátě kontaktu s vnější realitou. Mezi nejznámější psychotické poruchy patří schizofrenie a bipolární porucha. Prevalence psychotických onemocnění v běžné populaci se pohybuje kolem 3 % (Perala et al, 2007), prevalence schizofrenie je 1 %. Předpokládá se, že psychóza může být asi z 80 % způsobena genetikou a dědičností, ale co tedy tvoří zbylých 20 %? Toto procento musí být způsobeno environmentálními a sociálními faktory. Tento článek se zabývá 4 obzvláště zajímavými environmentálními rizikovými faktory pro psychózu, a to městskostí, chudobou, etnickým původem a užíváním konopí.

Jedno z nejzajímavějších zjištění týkajících se rizika psychózy bylo zjištěno ve studii Kirkbridea a dalších (2006) o výskytu první epizody schizofrenie u osob ve věku 16-65 let v Nottinghamu, Londýně a Bristolu. Všechna tato města se nacházejí ve Velké Británii, ale liší se v tom, jak moc jsou městská. Zjistili, že v Londýně byla míra incidence 20, což v Nottinghamu bylo 7,7 a v Bristolu 7,2. Čím je tedy město městštější, tím je míra výskytu psychózy vyšší! Dokonce i v samotném Londýně existují devítinásobné rozdíly v závislosti na tom, na jakou oblast se podíváte, a to i na základě toho, jak městská je daná část Londýna. Faris & Dunham (1939) to také prokázali, ale v Chicagu, což ukazuje, že se nejedná o zjištění specifické pro Spojené království. O tom, proč k tomuto vztahu dochází, pojednává další část tohoto článku.

Dalším rizikovým faktorem, který je důsledně spojován s psychózou, je chudoba a deprivace. Uvádí se, že sociální znevýhodnění (tedy chudoba) může zvýšit riziko psychózy přibližně třikrát. Často se však osoby v jedné rodině narodí do stejného druhu sociální situace, a tak tento vztah může být způsoben buď genetikou, nebo sociálními faktory. Wicks et al (2005) na základě zkoumání výskytu schizofrenie u adoptovaných dětí ve Švédsku zjistili, že tento vztah určuje genetika. Také Kirkbride et al (2014) se zamýšleli nad tím, zda tento vztah určuje absolutní, nebo relativní deprivace. Na základě zkoumání rodin v rámci východního Londýna zjistili, že relativní deprivace má stejný vliv jako absolutní deprivace. Nezdá se tedy, že by to byla chudoba jako taková, která je hnací silou tohoto vztahu, spíše rovnost příjmů.

Doporučujeme:  Sadistická porucha osobnosti

Velmi kontroverzním rizikovým faktorem psychózy je etnický původ. Paul Fearon a další (2006) se zabývali výskytem schizofrenie u různých etnických ras. Zjistili, že u bělochů byla incidence 1, u Jihoasijců 1,4, u afrických Karibů 9,1 a u ostatních Afričanů 5,8. Ukázalo se, že se nejedná o čistě britský efekt, ale že vyšší výskyt mají i lidé jiných etnik v jiných zemích. Tento vztah však nemusí být tak reálný, jak se na první pohled zdá. Zaprvé je možné, že vyšší míra výskytu je způsobena kulturní citlivostí, něco v jejich kultuře může vést lékaře (kteří nejsou dokonalí) k tomu, že si myslí, že tito jedinci mají psychózu, i když ve skutečnosti ji nemají. Také osoby z odlišného etnického prostředí často zažívají diskriminaci v podobě rasismu, což se ukázalo jako vysvětlení některých souvislostí. Zajímavé je, že právě vnímaná diskriminace způsobuje rozdíl, jak ukazuje skutečnost, že osoby z bílých čtvrtí mají vyšší míru psychózy než ty, které ji nemají.

O konopí se vedou rozsáhlé debaty, mnozí volají po jeho legalizaci, jiní však tvrdí, že jeho souvislost s psychózou znamená, že by mělo být kriminalizováno. Nakolik je však tato souvislost pravdivá? Je pravda, že osoby trpící schizofrenií mají tendenci užívat konopí častěji, ale jak tento vztah funguje? Kterým směrem se ubírá? Způsobuje konopí schizofrenii, nebo se schizofrenici léčí konopím sami? K zodpovězení této otázky provedli Arsenault et al (2002) longitudinální studii, v níž sledovali lidi od jejich dospívání do 30 let a zaznamenávali jejich užívání konopí a to, zda se u nich rozvinula schizofrenie. Zjistili, že ti, kteří užívali konopí do 15 let, měli zvýšené riziko psychózy (asi čtyřikrát), avšak u těch, kteří poprvé užili konopí mezi 15. a 18. rokem, zvýšené riziko psychózy nebylo. Zdá se tedy, že konopí působí více na osoby v dospívání než na ty, které se blíží dospělosti. Arsenault et al (2004) navíc přezkoumali veškerou literaturu zabývající se touto souvislostí a dospěli k závěru, že pro vznik psychózy není konopí nezbytné a nestačí k tomu, aby způsobilo nové případy. Zjistili však dvojnásobně zvýšené riziko.

Doporučujeme:  Sebevražda oxidem uhelnatým - rozhovor s Gary L. Wenkem Ph.D.

Jak tyto rizikové faktory fungují?

Většina těchto rizikových faktorů představuje komplexní sociální stresory, s nimiž by se vyvíjející se člověk musel vypořádat v tvrdé realitě. Například život v centru města je mnohem více stresující než život na venkově a život v chudobě je více stresující než život v bohatství. Tyto stresory znamenají, že se u osob často aktivuje stresová reakce, což má za následek dysregulaci jejich osy hypotalamus-hypofýza-nadledvinky (HPA). To následně vede ke zvýšené citlivosti na dopamin, která se podílí na vzniku schizofrenie.

Celkově se zdá, že nepříznivé sociální podmínky souvisejí se schizofrenií, stejně jako slabě s užíváním konopí.

Arseneault, L., Cannon, M., Poulton, R., Murray, R., Caspi, A., & Moffitt, T. E. (2002). Užívání konopí v dospívání a riziko psychózy v dospělosti: longitudinální prospektivní studie. Bmj, 325(7374), 1212-1213.

Arseneault, L., Cannon, M., Witton, J., & Murray, R. M. (2004). Causal association between cannabis and psychosis: examination of the evidence (Příčinná souvislost mezi konopím a psychózou: přezkoumání důkazů).

Faris, R. E. L., & Dunham, H. W. (1939). Mental disorders in urban areas: an ecological study of schizophrenia and other psychoses [Duševní poruchy v městských oblastech: ekologická studie schizofrenie a dalších psychóz].

Fearon, P., Kirkbride, J. B., Morgan, C., Dazzan, P., Morgan, K., Lloyd, T., … & Murray, R. M. (2006). Incidence schizofrenie a dalších psychóz u etnických menšin: výsledky studie MRC AESOP. Psychological medicine, 36(11), 1541-1550.

Kirkbride, J. B., Fearon, P., Morgan, C., Dazzan, P., Morgan, K., Tarrant, J., … & Jones, P. B. (2006). Heterogenita v míře výskytu schizofrenie a dalších psychotických syndromů: výsledky studie AeSOP ve 3 centrech. Archives of general psychiatry, 63(3), 250-258.

Perälä, J., Suvisaari, J., Saarni, S. I., Kuoppasalmi, K., Isometsä, E., Pirkola, S., … & Lönnqvist, J. (2007). Celoživotní prevalence psychotických a bipolárních poruch I v obecné populaci. Archives of general psychiatry, 64(1), 19-28.

Doporučujeme:  Paramyotonia congenita

Wicks, S., Hjern, A., Gunnell, D., Lewis, G., & Dalman, C. (2005). Sociální nepřízeň v dětství a riziko rozvoje psychózy: A National Cohort Study. American Journal of Psychiatry, 162, 1652-1657.