Fialová stužka je znakem odvahy. Slouží nám jako připomínka toho, že existují lidé, kteří mají dost odvahy na to, aby vystoupili ze svého strachu a dali světu vědět, že prošli strašnou částí svého života – a přežili. Slouží také jako maják naděje pro lidi, kteří ještě nesebrali odvahu vstát a bojovat.
Ale jak můžeš žádat o pomoc, když jediné, co za to dostaneš, je být mužem?
Jeden moudrý básník kdysi řekl, že většina lidí si neuvědomuje, že tragédie a ticho mají úplně stejnou adresu. Často vám vina a stud zakryjí ústa dřív, než by vás zdravý rozum přiměl natáhnout ruku a požádat o pomoc. Jak byste ale mohli, když se od vás očekává, že budete silní?
Kdykoli někdo vykresluje domácí násilí, většinou je jako útočník zobrazen muž a žena se snaží bránit, jak může. Nevšimneme si, že z pěti obětí domácího násilí denně jsou dva muži. Jsme tak zvyklí, že muži jsou agresory, že máme tendenci přehlížet ty, kteří jsou oběťmi, bez ohledu na to, jak malé procento jich může být.
Muži – oběti domácího násilí se mohou zdráhat vyhledat pomoc z řady důvodů. Především některé studie ukázaly, že ženy, které napadly své partnery-muže, se vyhýbají zatčení, i když se mužské oběti obrátí na policii.
Jiná studie zkoumala rozdíl v tom, jak se k mužům a ženám, kteří se stali obětí bití, chová systém trestního soudnictví. Studie dospěla k závěru, že ženy, které se dopouštějí násilí v intimních vztazích, jsou často vnímány orgány činnými v trestním řízení a systémy trestního soudnictví spíše jako oběti než jako skutečné pachatelky násilí na mužích. Také další studie prokázaly vysokou míru obecné akceptace agrese vůči mužům ze strany žen.
Je rozšířená i u nás doma. Filipíny jsou extrémně patriarchální i přes mírný posun v názorech na genderové role. Společensky klademe velký důraz na role mužů, a kdykoli není schopen plnit své role dominantnějšího z obou pohlaví, je zesměšňován; tím spíše, když je bit nebo bit ženou.
Pokud jde o situaci v mé zemi, mohu to přičíst kultuře. My Filipínci jsme byli vychováváni v představě, že role obou pohlaví se mají doplňovat: muži mají velkou převahu a fyzickou sílu, zatímco ženy mají emocionální sílu a šarm. Nicméně vidím, že tolik potřebná dominance se odráží i v jiných kulturách než v té naší. Je rozhodnuto, že jsou to vždy muži, kteří jsou údajně silní. Nedokážeme si připomenout, že i muži jsou lidé, stejně křehcí a stejně lidští.
A co vy? Co si o tom myslíte? Potřebujeme radikální změnu paradigmatu, aby se mužské oběti mohly vyjádřit? Jak můžeme těmto obětem vyjádřit podporu bez ohledu na pohlaví a genderové role?
Říjen je měsícem povědomí o domácím násilí, a pokud znáte někoho, kdo je týrán, nebo pokud jste týráni vy, neváhejte a požádejte o pomoc. Zavolejte příteli nebo blízkému člověku nebo se dokonce obraťte na některého z našich pisatelů zde. Budeme tu pro vás.