Jedná se o anonymní příběh z cyklu zotavení z duševní nemoci. Musela se vypořádat s děsivými příznaky, které ovládly její život, ale s pomocí skvělých přátel dokázala své duševní poruchy zvládnout. Toto je její příběh:
Anonym pochází z Coral Springs na Floridě, ale v současné době žije v Acworthu ve státě Georgia. Série o Harrym Potterovi se jí líbí natolik, že ji přečetla nejméně pětkrát. Miluje také seriál Doctor Who a ve volném čase si čte o teorii strun a parlamentních procedurách. Ačkoli si přestala klást časové limity ve svých cílech, ráda by buď dokončila postgraduální studium, nebo pracovala na komunitní klinice duševního zdraví.
Anonymovi byla psychiatrem stanovena diagnóza a stále se potýká se schizoafektivní poruchou a bipolární poruchou II. typu. Její první epizoda byla způsobena po stresující hádce s matkou. Psychiatr jí předepsal 400 mg přípravku Seroquel. Trpěla děsivými příznaky. Anonym říkal: „Mám pocit, že se mi to nelíbí:
„Začalo to paranoiou – byl jsem přesvědčený, že mě nahrávají kamery. Pak jsem si myslel, že mě sledují démoni. Uprostřed noci jsem se probudil v naprosté hrůze a nemohl jsem usnout. Začal jsem slyšet zvuky a hlasy. Slyšela jsem kroky, otevírání a zavírání dveří, alarmy a šepot. Viděl jsem „stínové lidi“, brouky a další podivné věci. Myslel jsem si, že to všechno je skutečné. Začal jsem být posedlý démony a nadpřirozenem (předtím jsem na duchy nevěřil). Věřil jsem, že na mě duchovně útočí démon jménem Jessop.“
Nejen to, měla sebevražedné myšlenky a sebepoškozovala se. Ale naštěstí ji od sebevraždy odradil strach, že se dostane do pekla. Důvod, proč se anonymní chtěla zabít, byl ten, že měla vtíravé myšlenky na ubližování druhým, a protože se bála, myslela si, že smrt je nejlepší způsob, jak si zabránit v tom, aby podle toho jednala.
To v mnoha ohledech ovlivnilo její každodenní život. Studovala na vysoké škole a měla průměr 4,0, který už nedokázala udržet. Anonymní už nedokázala ve škole přemýšlet a soustředit se. Už nerozuměla ničemu, co se dělo ve třídě, a ztratila veškerou motivaci pro život. Anonymní se společensky uzavřela a nechápala, že je něco špatně, jen se cítila divně. Stáhla se od svých přátel, řekla: „Dvakrát týdně jsem chodila ke své nejlepší kamarádce na večeři a na televizní pořad, a pak jsem přestala úplně. Vypnula jsem si telefon, aby se mi lidé nemohli dovolat.“ Přestože se chovala divně, její přátelé jí zůstali nablízku a snažili se jí poskytnout podporu.
Anonymní se kvůli tomu cítila hrozně, řekla: „Cítila jsem se zoufalá, frustrovaná a smutná. Stále jsem si říkala „teď jsem jiná“ a byla jsem přesvědčená, že lidé se mnou už nebudou chtít kamarádit.“ Zlomem ke zvládnutí psychických poruch byla její nejlepší kamarádka, která věděla, co se děje. Vzala si v práci volno, aby anonymní doprovodila k psychiatrovi, a vysvětlila kamarádce, co se děje. Díky tomu jí psychiatr předepsal antipsychotika, takže se anonymní o týden později cítila jako úplně nový člověk.
Strategie, které používala ke zvládnutí svých duševních poruch, spočívaly v tom, že každé dva týdny chodila na psychosociální rehabilitaci. Téměř každý večer také chodí na setkání podpůrné skupiny. Když anonymní nemá halucinace a je stabilní, píše si poznámky do deníku, aby si připomněla, že ten Jessop není skutečný. Obklopila se přáteli, kterým na ní záleží. Řekla: „Moje nejlepší kamarádka mi každý den volala a kontrolovala mě a ptala se: „Jak se dnes cítíš?“. Vyprávěla jsem jí o všech těch šílenostech a ona říkala: „Jen vydrž. Prosím tě. Jen vydrž. Bude to lepší.“ Pravidelně mi volali i další přátelé. Jedna z nich mi řekla: „Nenecháme tě, abys o sebe přišla.“ A já jsem jí řekla: „Ne, ne, ne. Přišli ke mně domů, nosili mi jídlo, pomáhali mi se školou a dohlíželi na mě.“
Anonym se naučil, že s pomocí skvělých přátel lze překonat cokoli. Tato zkušenost změnila její pohled na život. Nyní si váží dobrých okamžiků v životě a chápe, že špatné dny pominou. To je její rada pro ostatní, kteří se potýkají s podobnými situacemi:
„Najděte si pár lidí, kterým důvěřujete a se kterými můžete být otevření. Najděte si psychiatra. Využijte programy pomoci pacientům s předepsanými léky, pokud si je nemůžete dovolit. Vzdělávejte se, jak jen můžete. Nevzdávejte se. UZDRAVÍTE SE.
Když je život dobrý, poděkujte a oslavujte. Když je život špatný, řekněte ‚děkuji‘ a rozvíjejte se.“
Jsem ráda, že se anonymní podařilo získat zpět kontrolu nad svým životem. Její příběh je důkazem, že s odhodláním a podpůrnou skupinou je možné všechno. Pomozte mi něco změnit tím, že se podělíte o svůj příběh.