Toto je 44. příběh seriálu o zotavení z duševní nemoci. Charlieho život byl plný utrpení a bolesti, věřil, že se nedožije osmnácti let, ale naštěstí poté, co si uvědomil, že život, který žije, za to nestojí, změnil svůj život. Toto je jeho příběh:
Charlie pochází ze Sacramenta v Kalifornii a je výtvarníkem a básníkem. Jeho současným cílem je co nejvíce se zotavit. Řekl: „Doufám, že za pět let budu ženatý se svou krásnou, úžasnou přítelkyní.“ Charliemu byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti (BPD), posttraumatická stresová porucha (PTSD), úzkost NOS a depersonalizační (DP) / derealizační porucha (DR). Jeho duševní poruchy byly způsobeny traumaty z minulosti. Charlie řekl: „Moje BPD + PTSD byla způsobena traumatem ze znásilnění a opakovaného sexuálního napadení. Porucha DP a DR byla způsobena užíváním drog a také traumatem, ke kterému došlo během užívání drog.“ Byl svědkem toho, jak jeho bratra zastřelilo, přepadlo a okradlo pět dalších mužů. Nejen to, ale i jeho dům byl vykraden a on viděl, jak se jeho bratr předávkoval.
Léčba Charlieho zahrnovala kognitivně-behaviorální terapii (CBT), dialektickou behaviorální terapii (DBT), čtyři měsíce rehabilitace a tři měsíce v psychiatrickém léčebném centru. Příznaky, s nimiž se potýkal, byly vyčerpávající, řekl: „Příznaky, které jsem pociťoval; z BPD to bylo černobílé myšlení, vnitřní a vnější vztek, neustálá a pokračující prázdnota, těžká deprese, výkyvy nálad, těžké sebepoškozování, bouřlivé, krátké vztahy a užívání drog, přičemž mými drogami byly heroin a kokain.“ Z posttraumatické stresové poruchy se mu vracely záblesky a kvůli úzkosti se bál vycházet na veřejnost. Charlieho porucha DP a DR mu soustavně způsobovala pocit, že je mimo své tělo. Řekl: „Pocit, jako bych byl jediným člověkem, který je na světě skutečný, můj vlastní hlas nezní jako můj, neschopnost vnímat vjemy (dotek, zvuk, chuť atd.), ve stavu podobném snu, to je doslova peklo.“ Charlie se cítil jako v pekle.
To ovlivnilo jeho každodenní život, protože nemohl fungovat. Bylo pro něj obtížné pracovat každý den. Charlie nakonec chodil za školu a propadal ze všech předmětů. Řekl: „Přistihl jsem se, že celé dny ležím v posteli a nedělám nic jiného, než že beru drogy, piju a sebepoškozuju se.“ Charlie nenáviděl sám sebe a všechno kolem sebe. Měl pocit, že nemá žádnou naději a že brzy zemře. V osmnácti letech se dvakrát pokusil o sebevraždu, poprvé se v patnácti letech pokusil předávkovat různými prášky a alkoholem. Charlie řekl: „Se sebepoškozováním jsem začal v 11 letech, zvykově a rituálně jsem v něm pokračoval 7 let.“ V roce 2006 se Charlie pokusil o sebevraždu. Jeho vztahy s ostatními lidmi byly velmi obtížné. Jeho milostné vztahy trvaly maximálně 2 měsíce, přátelství rychle uvadala a rodina si s ním nevěděla rady.
Cítil se kvůli tomu osamělý, opuštěný, beznadějný, prázdný, zoufalý a celkově naštvaný sám na sebe. Charlie řekl: „Myslel jsem si, že jsem zbytečný, že moje existence na této zemi nedělá nic jiného, než že rozčiluje všechno a všechny kolem mě. Cítil jsem se jako hurikán.“ Zlomovým okamžikem pro Charlieho bylo osmnáct let, kdy se ocitl na samém dně. V té době těžce užíval drogy, denně se sebepoškozoval a ničil si tělo. Poté, co Charlie a jeho bratr přežili předávkování heroinem a kokainem, si uvědomil, že život, který žije, za to nestojí. Řekl: „Po předávkování jsem se velmi dobře podíval na svůj život a udělal jsem vše, co bylo v mých silách, abych se znovu zvedl a začal nový život. Stále se snažím získat zpět vše, co jsem ztratil během let a let trápení a chyb.“ Uvědomil si, že nejdříve musí pomoci sám sobě, než mu pomohou ostatní.
Z této těžké zkoušky si odnesl ponaučení, že má mít rád sám sebe. Charlie řekl: „Musíš se opravdu, ale opravdu snažit. Je to ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal, ale nakonec to bude stát za to.“ Na svět se teď dívá úplně jinak. Řekl: „Realita mě zasáhla a není možné, abych ji neviděl jinak. Viděl jsem tolik bolesti, utrpení, násilí a bolesti, že bych se na svět nikdy nedokázal dívat přes růžové brýle.“ Charlie neví, co může udělat, aby znovu neupadl, ale přeje si, aby ve čtrnácti letech nikdy nevzal do ruky drogy.
Toto je jeho rada pro ostatní, kteří se potýkají s podobnými situacemi:
„Prosím, nikdy to nevzdávejte. Bez ohledu na to, jak těžké to může být, bez ohledu na to, jak prázdně, hrozně nebo destruktivně se můžete cítit, pamatujte prosím, že můžete tomuto světu nabídnout mnohem víc, než si možná myslíte. Každý den je zrádná bitva a vy musíte zvítězit. Musíte.“
Jsem ráda, že se Charliemu podařilo vrátit život do starých kolejí, i když to pro něj nebylo snadné. Pomozte mi změnit situaci tím, že se podělíte o svůj příběh.