Jeho porucha pozornosti byla pravděpodobně způsobena šikanou a obtěžováním, kterému byl Jason v dětství vystaven ze strany svých vrstevníků, a také tím, že ho učitel v šesti nebo sedmi letech zavřel do skříně. Jasonovu duševní poruchu diagnostikoval psychiatr a v současné době navštěvuje poradce a pravidelně se setkává se svým lékařem. Bohužel se Jason podle svých slov potýkal s četnými příznaky:
„Zběsilé pokusy vyhnout se skutečnému a/nebo domnělému odmítnutí, opakované sebevražedné nebo sebepoškozující chování, nestabilní nálady, chronické pocity prázdnoty, potíže s ovládáním hněvu, „černobílé“ vnímání nálad a/nebo reakcí, nestabilní nebo intenzivní mezilidské vztahy charakterizované střídáním extrémů idealizace a devalvace.“
To nakonec ovlivnilo jeho každodenní život, protože pro Jasona bylo těžké udržovat vztahy. Často ostatní odstrkoval a vnímal to jako odmítnutí. Kvůli tomu se na ně buď více vrhal, aby je od sebe odstrčil, nebo se snažil udělat vše, co bylo v mých silách, aby je potěšil a udržel si je nablízku. Říkal: „Ne vždy to fungovalo, což pak způsobilo, že moje nálada prudce klesla a chtělo se mi umřít. Tím se roztočila prudká spirála.“ Jason se během čtyř let desetkrát pokusil o sebevraždu, přičemž několikrát došlo k sebepoškození.
Pro jeho rodiče byla tato situace těžká, protože se cítili vyděšení. Jason byl většinu času sám, protože lidé s ním nechtěli komunikovat. Dělal si výpady, aby zabránil odmítnutí, nebo se snažil na všechny zapůsobit. To v něm vyvolávalo nejrůznější emoce. Řekl: „Moje nálady bylo velmi těžké definovat v jednom okamžiku. Mohly se, a někdy se stále mění, během zlomku vteřiny. Hlavními emocemi byly vztek, deprese a pocit, že jsem opuštěný.“
Jasonův zlom nastal, když byl hospitalizován v nemocnici, kde mu byla stanovena diagnóza poruchy pozornosti a on začal užívat vhodné léky a poradenství, které potřeboval, aby byl zdravý. Strategie, které používal, aby získal kontrolu nad svými duševními nemocemi, spočívaly v získávání podpory od přátel a rodiny. Využíval také to, co se naučil v poradenství, aby získal větší kontrolu nad svým životem a emocemi. Přátelé a rodina mu pomohli tím, že mu naslouchali a pochopili, proč jeho mozek funguje tak, jak funguje.
To je lekce, kterou si Jason z této těžké zkoušky odnesl:
„Že můžete získat kontrolu nad čímkoli. Může to chvíli trvat a nemusí to být snadné, ale je to možné. Stačí vynaložit úsilí a neustále od sebe očekávat víc. Pochopte své limity a vězte, kdy je máte překonat a kdy nechat věci ležet. Dělejte, co je ve vašich silách, a uspějete.“
Změnil se i jeho pohled na život. Jason už nemá sebevražedné sklony, je šťastnější a každým dnem je stabilnější. Stal se pozitivním do té míry, že pro sebe vidí budoucnost. Jason ví, že nemůže zcela zabránit recidivě, ale pokud bude dál pracovat na svém zdraví, a to jak duševním, tak fyzickém, může tuto šanci snížit. Řekl: „Když o sebe budu pečovat a ujistím se, že se chovám bezpečně a že jsem v bezpečném prostředí, mohu zabránit tomu, aby se to případně opakovalo“.
Toto je jeho rada pro ty, kteří se potýkají s problémy:
„Nebojte se požádat o pomoc. Buďte upřímní k lékaři a rodičům. Pamatujte, že jsou tu od toho, aby vám pomohli. A co je nejdůležitější, získejte pomoc, kterou potřebujete. Člověk toho sám zvládne jen velmi málo, ale když lidé spolupracují, mohou toho udělat hodně. Buďte k sobě upřímní. Postavte se za sebe a udržujte sebe i své okolí zdravé. Nebojte se, ale buďte také chytří. Vzdělávejte se v oblasti svého zdraví i duševního stavu.“
Je úžasné, že Jason ušel dlouhou cestu, a jsem si jistý, že se svým pozitivním přístupem půjde ještě dál a splní si své sny. Pomozte mi něco změnit tím, že se podělíte o svůj příběh. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, potřebujete bezpečné místo, kde se můžete vypovídat a získat radu, neváhejte se stát členem skupiny Mental Illness Recovery Series na Facebooku.