Slovní asociace byla poprvé vyvinuta jako výzkumný nástroj Francisem Galtonem a následně byla vyvinuta Carlem Jungem jako klinický diagnostický nástroj.
Galtona, který si myslel, že by mohla existovat spojitost mezi IQ (inteligenčním kvocientem) člověka a slovními asociacemi. Typická asociace je taková: když řeknu „kočka“, můžete říct „pes“. To značí, že si spojujete psa s kočkou, což je běžná asociace. Běžný „asociační test“ by byl seznam spouštěcích slov, na která by testovaná osoba reagovala co nejrychleji. Často byly tyto odpovědi načasovány a začalo být zřejmé, že určitá slova mohou způsobit značné zpoždění v reakci jednotlivce. Sir Francis nebyl schopen najít přímou spojitost mezi inteligencí a slovními asociacemi, nicméně Jung začal být zvědavý na časové zpoždění, které nastalo v reakci na určitá slova. Jung teoretizoval, že zpoždění mezi podnětem a reakcí naznačuje nějaký druh bloku v sebevyjádření. Jedním typem bloku může být, že příliš mnoho možných odpovědí spěchá na povrch a vytváří jakýsi výraz log-jam, a že člověk není schopen odpovědět, dokud nevyřeší všechny možné odpovědi. Další možností je, že jedinec se cítí „nesvůj“ z odpovědi, nebo že odpověď je „nevhodná“, a tak se brání vyjádření odpovědi. Tento odpor k odpovědi je součástí jevů, které Freud popsal jako represi.