Více referenčních výrazových dat
Adrenomedullin je peptid spojený s feochromocytomem. Byl objeven v roce 1993.
Adrenomedullin (AM) je všudypřítomně exprimovaný peptid původně izolovaný z faechromyktomu v roce 1993 (Kitamura et al., 1998). Od jeho první zprávy se studie zkoumající účinky adrenomedullinu množí jako houby po dešti a zdůrazňují jeho roli v řadě onemocnění. Nedávno byl uznán druhý peptid AM2, který vykazuje podobné funkce (Fujisawa et al., 2004).
Adrenomedullin Peptide
Lidský gen AM je lokalizován do jednoho lokusu na chromozomu 11 se 4 exony a 3 introny. Gen AM zpočátku kóduje prekurzorový peptid 185 aminokyselin , který může být diferenciálně eliminován za vzniku řady peptidů, včetně neaktivní 53-aminokyseliny AM, e PAMP, adrenotenzinu a AM95-146. Zralý lidský AM je aktivován za vzniku 52 aminokyselinového, 6-aminokyselinového kruhu, který sdílí mírnou strukturální podobnost s kalcitoninovou skupinou regulačních peptidů (kalcitonin, CGRP a amylin). Cirkulující AM se skládá jak z amidované (zralé), tak z glykované formy (neaktivní, přičemž posledně jmenovaná zahrnuje hlavní formu (85%) . Naměřený plazmatický poločas je 22min, průměrná rychlost clearance je 274 ml/kg/min a zdánlivý distribuční objem je 880+/- 150 ml/kg (Meeran a kol., 1997). Zralý AM je metabolizován působením aminopeptidázy.
Receptory Adrenomedullinu
V současnosti se předpokládá, že AM funguje prostřednictvím kombinace několika kombinací komplexů receptorů typu kalitoninového receptoru (CL) a receptorových proteinů modifikujících aktivitu (RAMP), jakož i CGRP receptorů. Stojí za zmínku, že na rozdíl od klasického pojetí receptorové signalizace jedním ligandem-jedním receptorem je pro AM ke zprostředkování jeho působení nutná interakce CL i RAMP na membráně. Výsledkem AM stimulace jeho receptoru je buněčná produkce cyklického AMP (cAMP) i produkce oxidu dusnatého. Někomu může připadat produkce těchto receptorů uvnitř buňky odlišná, protože často mají protichůdné účinky, ale načasování těchto účinků je zatím třeba studovat.
Fyziologické funkce Adrenomedullinu
AM byl původně identifikován jako vazodilatátor, někteří to uváděli jako nejsilnější endogenní vazodilatační peptid nalezený v těle (Cockcroft et al., 1997). Rozdíly v názorech na schopnost AM uvolnit cévní tonus vyplývají z rozdílů v použitém modelovém systému (Hamid and Baxter, 2005). Mezi další účinky AM patří zvýšení tolerance buněk k oxidačnímu stresu a hypoxickému poranění a angiogenezi. AM je považován za pozitivní vliv u onemocnění, jako je hypertenze, infarkt myokardu, chronická obstrukční plicní nemoc a další kardiovaskulární onemocnění, zatímco může být považován za negativní faktor zesilující potenciál rakovinných buněk rozšířit jejich zásobení krví a způsobit proliferaci buněk.