Exhalace (nebo vydechnutí) je pohyb vzduchu z průdušek, přes dýchací cesty, do vnějšího prostředí během dýchání.
Vydechovaný vzduch je bohatý na oxid uhličitý, odpadní produkt buněčného dýchání při výrobě energie, který je uložen v ATP.
Exhalace má komplementární vztah k inhalaci; cyklování mezi těmito dvěma snahami definuje dýchání.
Při nuceném výdechu, jako při sfoukávání svíčky, dochází u výdechových svalů včetně břišních svalů a vnitřních mezižeberních svalů ke vzniku břišního a hrudního tlaku, který vytlačuje vzduch z plic.
Právě při výdechu dochází k příspěvku čichu k chuti na rozdíl od běžného zápachu, který se vyskytuje během inhalační fáze.
objem plic – vitální kapacita – funkční zbytková kapacita – respirační minutový objem – uzavírací kapacita – mrtvý prostor – spirometrie – pletyzmografie těla – průtokoměr vrcholu – objem nezávislý na hrudníku – zátěžový test průdušek
ventilace (V) (pozitivní tlak) – dech (inhalace, výdech) -dechová frekvence – respirometr – plicní povrchově aktivní látka – compliance – hysterezivita – odpor dýchacích cest
plicní oběh – perfuze (Q) – hypoxická plicní vazokonstrikce – plicní zkrat
poměr ventilace/perfuze (V/Q) a sken – zóny plic – výměna plynů – tlaky plicních plynů – rovnice alveolárního plynu – hemoglobin – křivka disociace kyslík-hemoglobin (2,3-DPG, Bohrův efekt, Haldanův efekt) – karboanhydráza (chloridový posun) – oxyhemoglobin – respirační kvocient – arteriální krevní plyn – difuzní kapacita – Dlco
pons (pneumotaxické centrum, apneustické centrum) – medulla (dorzální respirační skupina, ventrální respirační skupina) – chemoreceptory (centrální, periferní) – pulmonální stretch receptory – Hering-Breuerův reflex
vysoká nadmořská výška – toxicita kyslíku – hypoxie