V psychodynamice je katexis definován jako proces investování duševní nebo emoční energie do osoby, objektu nebo myšlenky. Tento koncept byl vyvinut Sigmundem Freudem v roce 1922. V psychoanalýze je katexis nábojem energie libida.
Freud často popisoval fungování psychosexuálních energií z mechanického hlediska, ovlivněných snad dominancí parního stroje na konci 19. století. Tímto způsobem měl také tendenci uvažovat o libidu jako o výrobci energií.
Freud často znázorňoval frustraci v libidinálních touhách jako blokádu energií, které mají nebo by se nakonec nahromadily a vyžadovaly uvolnění alternativními způsoby. K tomuto uvolnění by mohlo dojít například cestou regrese a „překatekulace“ dřívějších pozic, tedy fixace v orální fázi nebo anální fázi a požívání dřívějších sexuálních objektů [„objekt-katexe“], včetně autoerotiky).
Když ego blokuje takové snahy o uvolnění své katexi cestou regrese, tedy když ego chce takové touhy potlačit, Freud používá termín „antikatexis“ neboli protináboj. Podobně jako parní stroj se pak katexi libida hromadí, dokud nenajde alternativní vývody, což může vést k sublimaci nebo ke vzniku někdy ochromujících příznaků.