Změna pohlaví je termín často používaný pro změnu pohlaví u lidí, tedy všechny lékařské procedury, kterým se transsexuálové mohou věnovat, nebo specificky pro chirurgii změny pohlaví, která obvykle odkazuje pouze na chirurgii genitálií. Někdy se také používá pro lékařské procedury, které intersexuálové podstupují, nebo častěji jsou jim podrobováni jako děti.
„Změna pohlaví“ se někdy také používá pro celý proces změny role pohlaví a lékařské procedury s tím spojené. Jelikož změna role pohlaví, tj. žít jako žena místo žít jako muž, nebo žít jako muž místo žít jako žena, je pro téměř všechny transsexuály mnohem důležitější než jakékoliv lékařské procedury, je toto použití ještě nepřesnější. (Samozřejmě, lékařsky vyvolané změny a operace jsou často nutné, aby byla změna role pohlaví vůbec možná, a to jak společensky, tak právně. Také mohou mít velmi významný dopad na blahobyt lidí, kteří je mají.)
Mnoho lidí také považuje „změnu pohlaví“ za věcně nepřesnou. Pohlaví u lidí je obvykle určováno čtyřmi faktory:
Ne všechny tyto faktory však lze změnit:
Změně pohlaví obvykle předchází období feminizace nebo maskulinizace. Toho je dosaženo buď použitím syntetických/přírodních hormonů (jako jsou estrogeny, androgeny, progesterony a antiandrogeny) a/nebo pomocí speciálních bylin[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text].
Nejčastější období před změnou je dva roky buď užívání hormonů a/nebo žití „na plný úvazek“ (v „cílovém genderovém“ kotouči na plný úvazek). Nárůst oproti jednoletému období podle standardů péče Harryho Benjamina měl více co do činění s kontroverzí kolem malé menšiny pacientů, u kterých se ukázalo, že litují přechodu, než s nezbytným zmenšením, které usnadňuje odstranění mužských genetalií.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Někteří transsexuálové odkazují na pocity, že jsou jako žena uvězněná v mužském těle, nebo naopak. Existují důkazy, že to mohou způsobit různé fyzické podmínky. Za předpokladu absolutní představy, že pokud může být s někým něco v nepořádku, nemáme problém vidět, že hormony člověka mohou být v nesouladu s jeho fyzickým pohlavím. Dále, přirozené zavedení určitých hormonů do nenarozeného dítěte v klíčových vývojových stádiích se může lišit až u jednoho z pěti lidí, což u jedné pětiny populace vede k obrácenému mozkovému sexu. I když je to u části těchto lidí dvakrát častější než levorukost (a tak relativně normální), může to vyvolat zženštilé chování, přitažlivost ke stejnému pohlaví (bisexuálnímu a homosexuálnímu) a u menšího počtu ještě, identifikaci jako „opačné“ pohlaví a touhu po změně pohlaví. Transženy (rozené muži), které prodělaly operaci změny pohlaví, měly menší intersticiální jádro předního hypothalimu podobné cisgenderovým ženám (i když nepochybně s jinými mozkovými mentálními charakteristikami).[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Používání počítačových „mozkových sexuálních testů“ je jedním ze způsobů, jak získat cit pro orientaci mozku, i když mohou být zkreslené tím, že nezohledňují přítomnost hormonů v mozku opačného pohlaví. Například není známo, nakolik jej přítomnost testosteronu v ženském mozku do určité míry dočasně maskuje, čímž maskuje přirozenou genderovou funkci mozku.
Jen malá část lidí (asi 10 %), kteří se ptají po změně pohlaví, jde na operaci.
Pro každého, kdo trpí genderovou dysforickou poruchou, to může být extrémně stresující období v jeho životě, úzkost z takové radikální změny dokonce způsobuje vysoký výskyt sebevražedných myšlenek. Problémy s tím, že je člověk „mezi pohlavími“, vysvětlují část stresu a přijetí kolegy, rodinou a přáteli nemalou starost. Mnoho transsexuálů nepotřebuje nebo si nepřeje podstoupit operaci genitálií. Někteří [potřebné přisuzování] by namítli, že je kladen přílišný důraz na genitálie.