Aphanisis je psychologický stav neschopnosti užívat si sexu. Podle teorií Ernesta Jonese, který tento termín vymyslel, je aphanisis základem všech neuróz.
Aphanisis je důležitý pojem v lakanské psychoanalýze (srov. Čtyři základní pojmy psychoanalýzy), i když po Jonesovi si Lacan přivlastnil a poněkud podstatně pozměnil význam tohoto pojmu. V lakanské teorii aphanisis popisuje proces, kterým je subjekt zastíněn za jakýmkoli signifikátorem použitým k jeho početí. Subjekt jako takový je tedy promlčen, pouhá interstice; signifikátor vládne svrchovaně. Vyloučen a rozpolcen Jiným (jazyka), subjekt nemá jinou možnost, než si sám sebe představit vůči něčemu jinému, než je ona sama, něčemu „mimo“ nebo od ní radikálně oddělenému. Právě v tomto procesu početí sebe sama, vytváření sebe myslitelné, a tedy sdělitelné, subjekt dosahuje svého vlastního radikálního odcizení. Protože Jiný je jediným prostředkem, kterým lze „subjekt“ učinit myslitelným, afanisis, zmizení nebo vyblednutí subjektu za jakýmkoli signifikátorem použitým k jeho pojetí, je základním pojmem pro pochopení subjektivity a ohrožení základní prázdnoty subjektu.