Marxova teorie odcizení (Entfremdung v němčině), jak je vyjádřena ve spisech mladého Karla Marxe, odkazuje na oddělení věcí, které k sobě přirozeně patří, nebo na antagonismus mezi věcmi, které jsou správně v harmonii. V nejdůležitějším užití tohoto konceptu odkazuje na odcizení lidí od aspektů jejich „lidské přirozenosti“ (Gattungswesen, obvykle překládáno jako „druhová podstata“ nebo „druhová bytost“). Marx věřil, že odcizení je systematickým důsledkem kapitalismu. Jeho teorie se opírá o Feuerbachovu Esenci křesťanství (1841), která tvrdí, že představa Boha odcizila vlastnosti lidské bytosti. Stirner se dále zabýval analýzou v knize Ego a jeho vlastní (1844), kde prohlásil, že i „lidství“ je odcizující ideál pro jednotlivce, na což Marx a Engels reagovali v knize Německá ideologie (1845).
Typy odcizení – různé způsoby odcizení lidí
Odcizení v pracovním procesu
Jednoduše řečeno, Marxova teorie odcizení vychází z jeho postřehu, že ve vznikající průmyslové výrobě – za kapitalismu – dělníci nevyhnutelně ztrácejí možnost ovládat své životy a sebe sama tím, že nemají žádnou kontrolu nad svou prací. Dělníci se tak nikdy nestanou autonomními a seberealizovanými bytostmi v žádném významném smyslu (s výjimkou toho, jak si „buržoazie“ přeje, aby dělník byl).
Marx tvrdí, že odcizení v kapitalistických společnostech je způsobeno tím, že v práci každý přispíváme ke společnému bohatství, ale můžeme tento zásadně sociální aspekt sebe sama vyjádřit pouze prostřednictvím výrobního systému, který není společenský, ale je v soukromém vlastnictví, pro který fungujeme jako nástroje, ne jako sociální bytosti:
V tomto díle, napsaném v roce 1844, se Marx pokouší ukázat, jak vzniká odcizení ze soukromé práce, z komoditní produkce:
Význam odcizení v Marxově myšlení
Alienace – koncept od Hegela a Feuerbacha
Odcizení a Marxova teorie dějin
V knize Německá ideologie Marx píše, že „věci nyní dospěly do takového stadia, že jednotlivci si musí přivlastnit existující souhrn produktivních sil, a to nejen proto, aby dosáhli vlastní aktivity, ale také pouze proto, aby zabezpečili svou samotnou existenci“. Jinými slovy, Marx si zřejmě myslí, že i když lidé mají potřebu vlastní aktivity (seberealizace, opak odcizení), bude to mít druhotný historický význam. Je to proto, že si myslí, že kapitalismus zvýší imiseraci proletariátu tak rychle, že budou nuceni provést sociální revoluci jen proto, aby zůstali naživu – pravděpodobně by se ani nedostali do bodu, kdy by si dělali takové starosti se vlastní aktivitou. To ovšem neznamená, že tendence proti odcizení se projeví pouze tehdy, když jsou ostatní potřeby dostatečně uspokojeny, pouze že mají snížený význam. Práce Rayi Dunajevské a dalších v tradici marxistického humanismu upozornila na projevy touhy po sebeaktivitě i mezi dělníky bojujícími za zásadnější cíle.
V této pasáži, ze Svaté rodiny, Marx říká, že kapitalisté a proletáři jsou stejně odcizeni, ale prožívají své odcizení různými způsoby:
Odcizení je téma Marxova psaní, které se prolíná celým jeho dílem, od Hospodářských a filozofických rukopisů z roku 1844 až po Kapitál – zejména nepublikované oddíly nazvané Výsledky bezprostředního výrobního procesu. Internetový archiv téměř všeho, co Marx napsal, najdete v Marxistickém internetovém archivu – na kterém můžete hledat „odcizení“. Další dobrý způsob, jak přistupovat k Marxovu původnímu psaní, je prostřednictvím kvalitní sbírky – Karl Marx: vybrané spisy (druhé vydání), editované Davidem Mclellanem, ve svém obsahu jasně označují oddíly o odcizení. Mezi klíčové práce o odcizení patří Komentář k Jamesi Millovi a Německá ideologie. Příklad charakterizace odcizení v Marxově pozdějším díle (které se výrazně liší důrazem, ne-li skutečným obsahem od dřívějších prezentací) najdete v Grundrisse. Marxova práce může být někdy skličující – mnoho lidí by doporučilo nejprve si přečíst krátký úvod (například jeden z těch, které jsou uvedeny níže) ke konceptu.