Hepatitida (množné číslo hepatitidy) znamená zánět jater charakterizovaný přítomností zánětlivých buněk v tkáni orgánu. Název pochází ze starořeckého hepar (ἧπαρ), přičemž kořen je hepat- (ἡπατ-), což znamená játra, a přípona -itis, což znamená „zánět“ (cca 1727). Toto onemocnění může být samovolné, samo se hojí, nebo může přejít v jizvení jater. Hepatitida je akutní, pokud trvá méně než šest měsíců, a chronická, pokud přetrvává déle. Většinu případů poškození jater na celém světě způsobuje skupina virů známá jako viry hepatitidy. Hepatitida může být také způsobena toxiny (zejména alkoholem), jinými infekcemi nebo autoimunitním procesem. Může mít subklinický průběh, kdy se postižený nemusí cítit nemocný. Pacient se začne cítit špatně a začne mít příznaky, když onemocnění naruší jaterní funkce, které mimo jiné zahrnují odstraňování škodlivých látek, regulaci složení krve a produkci žluči, která napomáhá trávení.
Klinický průběh akutní hepatitidy je velmi různorodý, od mírných příznaků nevyžadujících léčbu až po fulminantní jaterní selhání vyžadující transplantaci jater. Akutní virová hepatitida je u mladších osob častěji asymptomatická. U symptomatických jedinců se může projevit po 7 až 10 dnech rekonvalescentní fáze, přičemž celkové onemocnění trvá 2 až 6 týdnů.
Na počátku jsou nespecifické příznaky podobné chřipce, které jsou společné téměř všem akutním virovým infekcím a mohou zahrnovat malátnost, bolesti svalů a kloubů, horečku, nevolnost nebo zvracení, průjem a bolest hlavy. Specifičtější příznaky, které mohou být přítomny u akutní hepatitidy z jakékoli příčiny, jsou: hluboká ztráta chuti k jídlu, nechuť ke kouření u kuřáků, tmavá moč, zežloutnutí očí a kůže (tj. žloutenka) a břišní potíže. Fyzikální nálezy jsou obvykle minimální, kromě žloutenky (33 %) a citlivé hepatomegalie (10 %). Občas se může vyskytnout lymfadenopatie (5 %) nebo splenomegalie (5 %).
Většina pacientů zůstává asymptomatická nebo mírně symptomatická, jediným projevem jsou abnormální krevní testy. Příznaky mohou souviset s rozsahem poškození jater nebo s příčinou hepatitidy. U mnoha pacientů dochází k návratu příznaků souvisejících s akutní hepatitidou. Žloutenka může být pozdním příznakem a může ukazovat na rozsáhlé poškození. Mezi další příznaky patří plnost břicha způsobená zvětšením jater nebo sleziny, nízká horečka a zadržování tekutin (ascites). Rozsáhlé poškození a jizvení jater (tj. cirhóza) vede ke ztrátě hmotnosti, snadné tvorbě modřin a sklonu ke krvácení. U žen s autoimunitní hepatitidou se může vyskytnout akné, abnormální menstruace, zjizvení plic, zánět štítné žlázy a ledvin.
Nálezy při klinickém vyšetření obvykle odpovídají cirhóze nebo souvisejí s etiologií.
Většina případů akutní hepatitidy je způsobena virovými infekcemi:
Jiné virové infekce mohou způsobit hepatitidu (zánět jater):
Etanol, obsažený především v alkoholických nápojích, je významnou příčinou hepatitidy. Alkoholická hepatitida obvykle přichází po období zvýšené konzumace alkoholu. Alkoholická hepatitida je charakterizována proměnlivou konstelací příznaků, které mohou zahrnovat pocit nevolnosti, zvětšení jater, rozvoj tekutiny v břiše ascitu a mírné zvýšení jaterních krevních testů. Alkoholická hepatitida může mít různou intenzitu, od mírné s pouhým zvýšením jaterních testů až po těžký zánět jater s rozvojem žloutenky, prodlouženým protrombinovým časem a jaterním selháním. Těžké případy jsou charakterizovány buď obtundací (otupělým vědomím), nebo kombinací zvýšené hladiny bilirubinu a prodlouženého protrombinového času; úmrtnost v obou kategoriích je 50 % do 30 dnů od začátku onemocnění.
Alkoholická hepatitida se liší od cirhózy způsobené dlouhodobou konzumací alkoholu. Alkoholická hepatitida se může vyskytnout u pacientů s chronickým alkoholickým onemocněním jater a alkoholickou cirhózou. Alkoholická hepatitida sama o sobě nevede k cirhóze, ale cirhóza je častější u pacientů s dlouhodobou konzumací alkoholu. U pacientů, kteří nadměrně pijí alkohol, je také častěji než u ostatních zjištěna hepatitida C. [citace potřebná] Kombinace hepatitidy C a konzumace alkoholu urychluje rozvoj cirhózy.
Žloutenku může způsobit velké množství léků:
Klinický průběh hepatitidy vyvolané léky je značně variabilní v závislosti na léku a sklonu pacienta k reakci na lék. Například hepatitida vyvolaná halotanem může být od mírné až po smrtelnou, stejně jako hepatitida vyvolaná INH. Hormonální antikoncepce může způsobit strukturální změny jater. Amiodaronová hepatitida může být neléčitelná, protože dlouhý poločas rozpadu léku (až 60 dní) znamená, že neexistuje účinný způsob, jak expozici léku zastavit. Statiny mohou způsobit zvýšení krevních testů jaterních funkcí za normálních okolností, aniž by indikovaly základní hepatitidu. A konečně, lidská variabilita je taková, že každý lék může být příčinou hepatitidy.
Další toxiny mohou způsobit hepatitidu:
Některé metabolické poruchy způsobují různé formy hepatitidy. Hemochromatóza (v důsledku hromadění železa) a Wilsonova choroba (hromadění mědi) mohou způsobit zánět a nekrózu jater.
Nealkoholická steatohepatitida (NASH) je ve skutečnosti důsledkem metabolického syndromu.
„Obstrukční žloutenka“ je termín používaný pro označení žloutenky způsobené obstrukcí žlučových cest (žlučovými kameny nebo vnější obstrukcí způsobenou rakovinou). Pokud trvá dlouho, vede k destrukci a zánětu jaterní tkáně.
Anomální prezentace lidského leukocytárního antigenu (HLA) II. třídy na povrchu hepatocytů, pravděpodobně v důsledku genetické predispozice nebo akutní jaterní infekce; způsobuje buněčnou imunitní odpověď proti vlastním játrům, což vede k autoimunitní hepatitidě.
Deficit alfa 1-antitrypsinu
V závažných případech nedostatku alfa 1-antitrypsinu (A1AD) způsobuje nahromaděný protein v endoplazmatickém retikulu poškození jaterních buněk a zánět.
Nealkoholické ztukovatění jater
Nealkoholické ztukovatění jater (NAFLD) je výskyt ztukovatění jater u osob, které v minulosti neužívaly alkohol. Nejčastěji je spojena s obezitou (80 % všech obézních lidí má ztučnělá játra). Častěji se vyskytuje u žen. Těžká NAFLD vede k zánětu, stavu označovanému jako nealkoholická steatohepatitida (NASH), který se při biopsii jater podobá alkoholické hepatitidě (s tukovými kapénkami a zánětlivými buňkami, ale obvykle bez Malloryho tělísek).
Diagnóza závisí na anamnéze, fyzikálním vyšetření, krevních testech, radiologickém vyšetření a někdy i na jaterní biopsii. Počátečním vyšetřením, které má odhalit přítomnost tukové infiltrace jater, je lékařské zobrazovací vyšetření, včetně například ultrazvuku, počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI). Zobrazovací metody však nemohou snadno identifikovat zánět v játrech. Rozlišení mezi steatózou a NASH proto často vyžaduje provedení jaterní biopsie. Odlišit NASH od alkoholické hepatitidy může být obtížné také v případě, že pacient v minulosti konzumoval alkohol. Někdy je v takových případech nutná zkušební abstinence od alkoholu spolu s následnými krevními testy a opakovanou jaterní biopsií.
NASH se stává nejvýznamnější příčinou jaterních onemocnění, která je po hepatitidě C druhou nejčastější příčinou jaterních onemocnění, u nichž dochází k cirhóze.[cit.]
Ischemická hepatitida je způsobena sníženým prokrvením jaterních buněk. Obvykle je to v důsledku sníženého krevního tlaku (nebo šoku), což vede k ekvivalentnímu termínu „šoková játra“. Pacienti s ischemickou hepatitidou jsou obvykle velmi nemocní v důsledku základní příčiny šoku. Vzácně může být ischemická hepatitida způsobena místními problémy s cévami, které zásobují játra kyslíkem (např. trombózou nebo sraženinou jaterní tepny, která částečně zásobuje jaterní buňky krví). Krevní testy osoby s ischemickou hepatitidou prokáží velmi vysoké hladiny enzymů transamináz (AST a ALT), které mohou přesáhnout 1000 U/l. Zvýšení těchto krevních testů je obvykle přechodné (trvá 7 až 10 dní). Ischemická hepatitida jen zřídkakdy ovlivní funkci jater.
GERD – Achalázie – Boerhaaveův syndrom – Zenkerův divertikl – Malloryho-Weissův syndrom – Barrettův jícen
Žaludeční vřed – Gastritida – Dyspepsie – Stenóza pyloru – Achlorhydrie – Gastroptóza – Gastroparéza
Duodenální vřed – Intususcepce – Břišní angína
Průjem – Zánět slepého střeva – Střevní neprůchodnost – Divertikulitida – Divertikulóza – IBD (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) – IBS – Zácpa – Megakolon (toxické megakolon) – Anální trhlina – Anální píštěl – Anální absces – Výhřez konečníku
Inguinální (nepřímý, přímý) – Femorální – Umbilikální – Incizionální – Diafragmatický – Hiatusový
Alkoholické onemocnění jater – Cholestáza (Mirizziho syndrom) – Selhání jater – Cirhóza – Hepatitida – PBC – NASH – Ztukovatění jater – Peliosis hepatis – Portální hypertenze – Hepatorenální syndrom – Budd-Chiariho syndrom
Žlučník/žlučové cesty (Žlučové kameny, Choledocholitiáza, Cholecystitida, Cholesterolóza, Cholangitida, PSC, Biliární píštěl, Ascendentní cholangitida) Slinivka břišní (Akutní pankreatitida, Chronická pankreatitida, Pankreatická pseudocysta, Dědičná pankreatitida)
Malabsorpce (např. celiakie, Whippleova choroba) – Tropická sprue – Hemateméza – Meléna – Krvácení z trávicího traktu (horní, dolní) – Peritonitida