Za principem rozkoše (poprvé publikován v němčině v roce 1920 jako Jenseits des Lustprinzips) je esej Sigmunda Freuda. Znamenala přelom a zásadní modifikaci jeho předchozího teoretického přístupu. Před touto esejí bylo Freudovi rozuměno tak, že umístil sexuální instinkt, Eros, neboli libido, do centra pozornosti při vysvětlování sil, které nás pohánějí k činům. V roce 1920 Freud, jdoucí „za“ princip prosté rozkoše, rozvinul svou teorii pudů přidáním Thanatose, známého také jako pud smrti.
V oddílech IV a V Freud předpokládá, že proces, který způsobuje buněčnou smrt na mikroskopické úrovni, se mohl vyvinout proto, aby dal lidským bytostem pud smrti jako jednotlivcům. Tato teorie byla obecně zdiskreditována.
Freud také využil příležitosti, aby uvedl základní rozdíly, jak je viděl, mezi svým přístupem a přístupem Carla Junga, a věnoval se dosavadní historii výzkumu základních pohonů (Oddíl VI).