V roce 1991 publikoval Bruner v Kritickém šetření článek s názvem „Vyprávěná konstrukce reality“. V tomto článku tvrdil, že mysl strukturuje svůj smysl pro realitu prostřednictvím zprostředkování prostřednictvím „kulturních produktů, jako je jazyk a další symbolické systémy“ (3). Speciálně se zaměřuje na myšlenku vyprávění jako jednoho z těchto kulturních produktů. Vymezuje vyprávění ve smyslu deseti věcí:
Bruner konstatuje, že těchto deset charakteristik najednou popisuje vyprávění a realitu konstruovanou a předpokládanou vyprávěním, což nás zase učí o povaze reality tak, jak ji konstruovala lidská mysl prostřednictvím vyprávění.