Raný infantilní autismus, poprvé popsaný Leo Kannerem, je obvyklý vzorec neurologického vývoje u autistické osoby. Osoba nikdy nevyvíjí typickou neurologii pro svůj věk, místo toho se rozvíjí charakteristicky autistická neurologie. Určité autistické symptomy jsou přítomny od narození, ale nejzřetelnější symptomy jsou zjistitelné až ve věku, kdy by neaautistické dítě začalo mluvit. Většina autistických dětí buď nikdy nerozvine řeč, nebo ji má výrazně opožděnou, a v každém případě komunikují charakteristicky neobvyklým způsobem.
Alternativou k ranému infantilnímu autismu je regresivní autismus, při kterém se neurologický vývoj na první zhruba 18 měsíců jeví jako normální a pak přejde na autistický vzor. Když si většina lidí vzpomene na autismus u dětí mladších dvou let, vzpomene si na raný infantilní autismus. Tyto dva pojmy jsou ve skutečnosti chybná pojmenování: v obou případech je dítě autistické dlouho před narozením a rozdíl je pouze v nástupu příznaků. Jakmile se člověk dostane na standardní autistickou vývojovou dráhu, rozdíl je velmi malý.
Termín byl vypuštěn v roce 2005 z APA Thesaurus a byl nahrazen prostě autismus, takže to je nyní preferované označení.