Párové pouto je v biologii silná spřízněnost, která se u některých druhů rozvíjí mezi samcem a samicí v rozmnožovacím páru. Párové pouto z roku 1940 je termín často používaný v sociobiologii a evoluční psychologii a má typicky znamenat buď celoživotní monogamní vztah, nebo fázi pářící interakce u společensky monogamních druhů. Někdy se používá v souvislosti s lidskými vztahy.
Vzájemné sbližování párů je také někdy pozorováno mezi jedinci stejného pohlaví, což dokazuje chování podobné tomu, jaké se projevuje u párově vázaných jedinců mužů a žen.
Podle evolučních psychologů Davida Barashe a Judith Liptonové z jejich knihy Mýtus o monogamii z roku 2001 existuje několik druhů párových vazeb:
Při diskusích o společenském životě vlaštovky banky Lipton a Barash uvádějí:
Přibližně čtyři dny před kladením vajíček, kdy kopulace vedou k oplodnění, je samec vlaštovky bankovní velmi zaneprázdněn a pozorně hlídá svou samici. Před touto dobou, stejně jako po ní – to znamená, když její vajíčka nejsou zralá, a opět poté, co jsou jeho geny bezpečně zastrčeny uvnitř skořápek – se vydá hledat kopulace navíc s družkami jiných samců…kteří jsou samozřejmě zaneprázdněni obranným hlídáním svého partnera. Je nepravděpodobné, že by tyto honičky byly „sexuálními projevy“, které mají za cíl posílit pouto páru, jak naznačuje dřívější literatura o chování zvířat. Je to proto, že:
Takoví samci by tedy nemohli zpevnit dodatečnou vazbu páru, už jen proto, že žádní takoví „oboustranně vázaní“ samci nikdy nebyli nalezeni.