Absolutní myšlení je tendence myslet konkrétními, černobílými pojmy. „Jsem absolutně potěšen“ nebo „Jsem absolutně zničen“.
Odráží tendenci k kategorizaci v myšlení a může být spojena s určitými osobnostními rysy jako autoritářství
n. Kognitivní chyba, při které jsou události interpretovány
celkově nebo absolutně; tedy selhání
u konkrétního úkolu může vést k myšlence
„Neumím dělat nic správně.“
Absolutní myšlení je považováno za příčinu chyb v úsudku o sobě, které mohou vést k depresi, úzkosti atd. Tam, kde se obvykle spojuje s negativním myšlením, může vést k deformacím ve vnímání a zpracování informací, které mohou vést k depresi. To může být v terapii považováno za kognitivní zkreslení omezující vhled.