Až do moderní industrializované doby omezovaly právní a kulturní zvyklosti spolu se setrvačností dlouholetých náboženských a vzdělávacích tradic vstup žen do zaměstnání a jejich účast na něm. Tradiční závislost na mužích a v důsledku toho špatné socioekonomické postavení žen rovněž omezovaly jejich vstup do pracovního procesu. Zejména v důsledku profesionalizace povolání v průběhu devatenáctého a dvacátého století je skromný přístup žen k vyššímu vzdělání fakticky vyloučil z výkonu dobře placených a vysoce postavených povolání. Vstup žen do vyšších profesí, jako je právo a medicína, se ve většině zemí opožďoval kvůli tomu, že ženám byl odepřen vstup na univerzity a kvalifikace pro získání titulů. Například Cambridgeská univerzita plně uznala tituly pro ženy až koncem roku 1947, a to ještě jen po velkém odporu a ostré diskusi. Všechny tyto faktory se spikly, aby po většinu 19. a 20. století omezily ženy na málo placená a málo významná povolání.
Omezení přístupu žen k pracovní síle a jejich účasti na ní zahrnují rozdíly v platech a skleněný strop, což jsou nerovnosti, které jsou nejvíce identifikovány v průmyslových zemích s nominálními zákony o rovných příležitostech; právní a kulturní omezení přístupu ke vzdělání a zaměstnání, což jsou nerovnosti, které jsou nejvíce identifikovány v rozvojových zemích; a nerovný přístup ke kapitálu, který je různý, ale je identifikován jako problém v průmyslových i rozvojových zemích.
Ačkoli přístup k placeným zaměstnáním („pracovní síle“) byl a je v mnoha profesích a místech na světě nerovný, vědci někdy rozlišují mezi „prací“ a „placenou prací“. Analýzy rozlišující mezi neplacenou a placenou prací vedly k často citovanému sloganu „Ženy vykonávají dvě třetiny světové práce, dostávají 10 % světového příjmu a vlastní 1 % výrobních prostředků“, který se stal vystihujícím nerovnováhu mezi prací a odměnou, s níž se ženy potýkají. Tato analýza bere v úvahu nekompenzovanou práci v domácnosti – například péči o děti, seniory a rodinné samozásobitelské zemědělství – i kompenzovanou práci v zaměstnání.
Dělba práce podle pohlaví je předmětem studia zejména ženských studií (zejména historie žen, která často zkoumá historii a biografii účasti žen v jednotlivých oborech) a genderových studií v širším smyslu. Otázky genderu a role žen v dějinách jednotlivých oborů zkoumají také profesní studia, například dějiny medicíny nebo studia profesionalizace.
Kromě toho moderní právo v oblasti občanských práv často zkoumá omezení přístupu k určitému povolání z důvodu pohlaví, diskriminaci z důvodu pohlaví v rámci určitého povolání a obtěžování z důvodu pohlaví na konkrétních pracovištích. Tento soubor práva se nazývá právo týkající se diskriminace v zaměstnání a diskriminace na základě pohlaví a rasy jsou největšími pododdíly v rámci této oblasti. V mnoha zemích byly přijaty zákony zaměřené konkrétně na prevenci diskriminace žen; viz např. zákon o diskriminaci v těhotenství ve Spojených státech.
Historie a současnost postavení žen na trhu práce
Sčítání lidu v USA z roku 1870 bylo prvním sčítáním lidu v USA, při kterém se počítaly „ženy vykonávající jednotlivá povolání“, a poskytuje zajímavý přehled o historii žen. Ukazuje, že navzdory všeobecnému přesvědčení ne všechny americké ženy viktoriánského období zahálely ve svých domovech ve střední třídě nebo pracovaly v manufakturách. Ženy tvořily 15 % celkové pracovní síly (1,8 milionu z 12,5 milionu). Tvořily jednu třetinu „provozních dělníků“ v továrnách, ale větší roli hrálo vyučování a „jemná“ povolání švadlen, mlynářů a krejčích. Dvě třetiny učitelů tvořily ženy. Ženy bylo možné najít i na tak nečekaných místech, jako jsou železárny a ocelárny (495), doly (46), pily (35), ropné vrty a rafinerie (40), plynárny (4) a pece na dřevěné uhlí (5), a zastávaly tak překvapivá zaměstnání, jako je lodní takeláž (16), dělník (196), dělník v terpentýnu (185), slévač mosazi (102), šindelář a soustružník (84), skladník (45), zbrojíř a zámečník (33), lovec a traper (2). Bylo zde 5 právníků a 24 zubařů, ale zatím žádný lékař.
Překážky bránící rovné účasti
Všimněte si, že tato genderová omezení nemusí být univerzální v čase a místě a že omezují jak muže, tak ženy. V praxi však normy a zákony historicky omezovaly přístup žen k určitým povoláním; zákony a případy týkající se občanských práv se tak zaměřovaly především na rovný přístup k pracovní síle a účast žen na ní.
V průběhu 19. a 20. století se řada profesí „profesionalizovala“, vznikly regulační orgány a byly přijaty zákony nebo předpisy, které vyžadovaly určité vyšší vzdělání. Protože přístup žen k vyššímu vzdělání byl často omezen, omezovalo to účinně účast žen v těchto profesionalizujících se povoláních. Například až do roku 1868 byl ženám zcela zakázán přístup na univerzitu v Cambridge a až do roku 1987, kdy univerzita přijala politiku rovných příležitostí, byly zatíženy řadou omezení. Ve stejném období začala ženám otevírat své dveře řada dalších institucí ve Spojených státech a západní Evropě, ale přístup k vysokoškolskému vzdělání zůstává významnou překážkou plnohodnotného zapojení žen do pracovního procesu po celém světě. I tam, kde je přístup k vysokoškolskému vzdělání formálně dostupný, je přístup žen k celé škále profesních možností značně omezen tam, kde je přístup k základnímu vzdělání omezen zvyklostmi. Fond pro globální vzdělávání dívek odhaduje, že se tato situace v poslední polovině 21. století skutečně zhoršila, když zjistil, že v roce 1950 bylo do středoškolského vzdělávání zapsáno o 38 milionů více chlapců než dívek, ale v roce 1998 to bylo již o 82 milionů více chlapců než dívek.
Přístup žen k povoláním, která vyžadují kapitálové výdaje, je rovněž ztížen jejich nerovným přístupem (statisticky) ke kapitálu; to se týká povolání, jako jsou podnikatelky a majitelky malých podniků, vlastnice zemědělských podniků a investorky. Tuto nerovnováhu se snaží napravit četné programy mikropůjček, které se zaměřují na ženy a poskytují jim půjčky nebo granty na založení nových podniků nebo zemědělských podniků, neboť zjistily, že pomoc určená ženám může být pro národní hospodářství nepřiměřeně přínosná. Výzkumy sice ukázaly, že ženy vypěstují více než polovinu světové produkce potravin – v subsaharské Africe a Karibiku se ženy podílejí na produkci potravin až z 80 % -, ale většinou se jedná o práci pro obživu rodiny a rodinný majetek často právně vlastní muži v rodině.
Diskriminace v rámci povolání
Gender a historie žen v jednotlivých povoláních
Encyklopedické články o genderu a historii žen v rámci jednotlivých profesí naleznete v článcích o jednotlivých profesích.
Viz Ženy ve zločinu a Kategorie:Pirátky