V judikatuře je výmluva nebo ospravedlnění formou imunity, kterou je třeba odlišit od omluvy. V této souvislosti znamená „omluvit“ udělení nebo získání výjimky pro skupinu osob sdílejících společný znak od potenciální odpovědnosti. „Ospravedlnit“ jako v ospravedlnitelné vraždě znamená „ospravedlnit“ nebo ukázat spravedlnost v konkrétním jednání. Společnost tedy schvaluje účel nebo motivy, na nichž jsou některé činy založeny, nebo důsledky, které z nich vyplývají (viz Robinson), a rozlišuje ty, u nichž chování nelze schválit, ale určitou omluvu lze nalézt v charakteristice obžalovaného, např. že obviněný byl policistou ve službě nebo trpěl duševní chorobou. Odůvodnění tedy popisuje kvalitu činu, zatímco výmluva se týká postavení nebo způsobilosti (nebo její neexistence) obviněného. „Osvobodit“ znamená osvobodit konkrétní osobu od zavinění poté, co způsobila škodu nebo škodu, a zastupovat tuto skutečnost v rozsudku, který je buď osvobozujícím rozsudkem, nebo zmírňuje odsouzení v trestním právu, nebo snižuje nebo ruší povinnost zaplatit odškodnění oběti v občanském právu.
Výkonná a zákonodárná moc moderních států uzákoňuje politiku do zákonů, které jsou pak spravovány prostřednictvím soudního systému. Soudci mají také zbytkovou volnost rozhodování o tom, zda jednotlivcům prominou odpovědnost, pokud to představuje spravedlivý výsledek. Při zvažování důsledků, které mají být uvaleny na ty, kdo se podílejí na činnostech tvořících předmět zvykového práva nebo legislativy, mají vlády a soudci na výběr:
Vyloučení z odpovědnosti znamená, že ačkoli žalovaný mohl být účastníkem sledu událostí vedoucích k zakázanému výsledku, konkrétní žalovaný nebude mít žádnou odpovědnost, protože patří do kategorie osob zproštěných odpovědnosti. V některých případech se bude jednat o účelovou politiku. Příslušníkům ozbrojených sil, policie nebo jiných občanských organizací může být proto udělen určitý stupeň imunity za způsobení zakázaných výsledků při plnění jejich úředních povinností, např. za napadení nebo přestupek vůči osobě způsobené během zákonného zatčení nebo za překročení rychlosti řidiče sanitky v případě nouze. Jiní jsou omluveni na základě svého postavení a způsobilosti. Jiní se mohou odpovědnosti vyhnout, protože kvalita jejich činů uspokojovala obecný veřejný zájem. Například ochota bránit sebe a druhé nebo majetek před újmou může prospět společnosti jako celku. I když jednání strážce nespadá pod formální kontroly, které by se snažily zajistit přiměřené použití síly u státem jmenovaných policistů, mohou se tito lidé náhodně ocitnout v situaci, kdy přeruší páchání trestného činu a jejich jednání na obranu vlastních nebo cizích zájmů je odůvodněno z účelnosti na rozdíl od toho, že musí čekat, až dorazí policista, než může být poskytnuta pomoc.
Osvobození je obhajoba, ve které žalovaný tvrdí, že navzdory skutečnosti, že učinil vše, co zakládalo trestný čin, delikt nebo jinou formu zla, a tak v zásadě již má vinu za tyto činy a/nebo odpovědnost odškodnit oběť, měl by být zproštěn viny kvůli zvláštním okolnostem, které prý působily ve prospěch žalovaného v době, kdy byl porušen zákon.