Nedávno jsme v hodinách němčiny – zaměřených na díla Freuda, Nietzscheho a Kafky – četli Freudovu případovou studii o Doře a jejích hysterických příznacích. Zde je moje analýza:
„Procházím se po městě, které neznám, a vidím ulice a náměstí, které jsou mi cizí. Pak dojdu k domu, kde bydlím, jdu do svého pokoje a najdu tam dopis od maminky. Protože jsem odešla z domova bez vědomí rodičů, píše se v dopise, nechtěla mi psát a říct, že tatínek je nemocný. Teď zemřel, a jak píše, jestli chceš, můžeš se vrátit domů. Vydávám se na nádraží a asi stokrát se ptám: Kde je nádraží? Vždycky mi řeknou: ještě pět minut chůze. Pak před sebou vidím hustý les, jdu do něj a tam se ptám muže, kterého potkám. Ten mi říká: Nádraží je vzdáleno další dvě a půl hodiny chůze. Nabízí mi, že mě doprovodí. Nabídku odmítám a jdu sám. Vidím před sebou stanici, ale nemohu k ní dojít. A mám obvyklý pocit úzkosti, který zažíváte ve snu, když se vám nedaří pokročit. Pak jsem doma; musel jsem mezitím cestovat vlakem, ale o tom nic nevím.“ – Jdu do vrátnice a ptám se vrátného, kde je náš byt. Služebná mi otevře dveře a říká: „Vaše maminka a ostatní už odešli na hřbitov.“ -Druhý sen
Stejně jako Freud i já jsem měl při výkladu Dořina druhého snu určité potíže. Na rozdíl od Freuda jsem však vše v jejím snu nespojoval s nějakou nenaplněnou sexuální touhou. Vezměme si například jeho výklad první poloviny Dořina snu. Předpokládá, že se Dora ztotožňuje s mladým mužem, pravděpodobně inženýrem, který po ní touží: „Bloudí po cizím místě, snaží se dosáhnout cíle, ale zdržuje se, potřebuje trpělivost, musí čekat. Pokud by myslela na inženýra, znamenalo by to, že jeho cílem je zmocnit se ženy, tedy jí samotné. Místo toho však hledá stanici. Soudě podle vztahu mezi otázkou ve snu a otázkou skutečně položenou však můžeme nahradit bednu. Krabice a žena jdou lépe dohromady“. Moje čtení tohoto snu probíhalo trochu jinak. Na začátku snu, když Dora říká: „Jdu po cizím městě, které neznám, a vidím ulice a náměstí, které jsou mi cizí. Pak dojdu k domu, kde bydlím,“ pochopila jsem to tak, že nikdy neměla místo, které by mohla nazývat „domovem“. Vzhledem k tomu, že jezdí sem a tam mezi Vídní a B., mohlo by to být tak, že si nikdy nestihla zvyknout na místo.
Pokračujeme-li v první polovině snu, je zde část, která zní: Píše: „Jdu do svého pokoje a najdu tam dopis od maminky… píše, že jestli chceš, můžeš přijít domů.“. Freud z toho vyvozuje, že to vede zpět do letoviska u jezera a s tím, co přesně se stalo mezi Herr K. a Dorou. Já to naopak vnímám jako znovusjednocení v případě tatínkovy smrti. Když je tatínek pryč, odpadají třenice způsobené jím a jeho láskou k Frau K. Herr K. se může vrátit ke své ženě a Dora může žít v klidu.
Poté, co Dora dostane od maminky dopis, že se může vrátit domů, pokud bude chtít, vydá se na nádraží. Než však dojde na nádraží, přiblíží se k hustému lesu. Samozřejmě víme, že Freud si to vyloží jako nějaký sexuální podtext. Pokud ano, zde je to, co o lese říká: „Dívali jsme se na symbolickou sexuální geografii! … Takže pokud byl můj výklad správný, fasáda snu skrývala deflorační fantazii muže, který se snaží proniknout do ženských genitálií“. I když chápu Freudovo zdůvodnění výkladu, myslím, že tato část snu je hlubší než sexuální zneužití. Vykládám si ji tak, že znamená, že Dora ještě není takříkajíc „z nejhoršího venku“. Na cestě se ještě objeví překážky; to, že je tatínek pryč, ještě neznamená, že je pryč i Herr K..
Přestože Freud nemá konkrétní odpověď na to, proč Dora neví, jak cestovala mezi nádražím a domovem, vidím v tom souvislost s jejími terapeutickými sezeními; kdykoli Freud nadhodil něco sexuálního, odbyla to buď slovy „nepamatuji si“, nebo „nevím“. Po přečtení Dořiny případové studie však začínám věřit, že takto odpovídala záměrně. Koneckonců, proč by trávila čas prozrazováním Freudovi, když už se v hloubi duše rozhodla, že se léčby vzdá.
„Tvoje maminka a ostatní už odešli na hřbitov,“ zní poslední část snu, kterou jsem se rozhodla rozluštit. I když – pokud si dobře vzpomínám – Freud se nerozhodl vyložit ani tuto část snu, přesto mi připadala velmi důležitá při snaze pochopit Dořinu povahu. Víte, jakou má Dora bez tatínka cenu? Je bezcenná. Tatínek by ji použil jako směnný obchod s panem K., aby si mohl dělat, co se mu zlíbí, s Frau K. Když je tatínek mrtvý, k čemu je rodině?
Ti z vás, kteří také četli Dořin případ, co si myslíte o mém výkladu?