Moorův paradox se týká zdánlivé absurdity spojené s prosazováním věty z první osoby přítomného času jako „Prší, ale nevěřím, že prší“ nebo „Prší, ale věřím, že neprší.
Moorův paradox se týká zdánlivé absurdity spojené s prosazováním věty z první osoby přítomného času jako „Prší, ale nevěřím, že prší“ nebo „Prší, ale věřím, že neprší.