Teorie vzdělávání je teorie nebo filozofie účelu, aplikace a interpretace vzdělávání a učení. Její historie začíná u klasických řeckých pedagogů a rétorů a od 18. století zahrnuje pedagogiku a andragogiku. Ve 20. století se „teorie“ stala zastřešujícím pojmem pro různé vědecké přístupy k výuce, hodnocení a vzdělávacímu právu, z nichž většina vychází z různých směrů filozofie vzdělávání.