Rekurentní krátká deprese (RBD) definuje duševní poruchu charakterizovanou občasnými depresivními epizodami u žen, které nesouvisejí s menstruačním cyklem a vyskytují se nejméně jednou měsíčně po dobu nejméně jednoho roku nebo déle a splňují diagnostická kritéria pro velké depresivní epizody (DSM-IV a MKN-10) s výjimkou délky trvání, která je u RBD kratší než 14 dní, obvykle 2-4 dny.
Navzdory krátkému trvání depresivních epizod jsou tyto epizody závažné a poměrně časté jsou sebevražedné myšlenky a poruchy funkcí. Většina pacientů s RBD uvádí také příznaky úzkosti a zvýšenou podrážděnost. Poměrně častá je také hypersomnie. Asi 1/2 pacientů splňujících diagnostická kritéria RBD může mít navíc krátké epizody krátké hypománie, která je markerem závažnosti RBD. RBD může být jedinou přítomnou duševní poruchou, ale RBD se může vyskytovat také jako součást anamnézy opakovaných velkých depresivních epizod og [[bipolární porucha]. RBD se vyskytuje také u některých pacientů s poruchami osobnosti.
Příčina (etiologie) RBD není známa, ale nedávné poznatky mohou naznačovat souvislost mezi RBD a bipolárními poruchami, což ukazuje na význam genetických faktorů. Malá podskupina pacientů s RBD má epilepsii temporálního laloku.
Jako léčba byla navržena jak psychoterapie, tak různé léky (např. inhibitory zpětného vychytávání serotoninu – SSRI nebo stabilizátory nálady, např. litium, antiepileptika).Žádná randomizovaná kontrolovaná studie léčby RBD však nebyla provedena.
Poruchy charakterizované obdobími s depresivními epizodami trvajícími hodiny až dny byly popsány již v roce 1852 a byly označeny jako „periodická melancholie“, „intermitentní depresivní porucha“ nebo „velmi krátká deprese“. Třetí verze Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (1980), která se do značné míry opírala o poznatky ze studií prováděných v psychiatrických lůžkových i ambulantních zařízeních, vyžadovala pro diagnózu deprese trvání alespoň 14 dní. Žádné diagnostické kategorii nebyla přidělena depresivní epizoda kratšího trvání. Intermitentní depresivní porucha, zahrnutá ve Výzkumných diagnostických kritériích (1975)byla tedy považována za označení menších verzí velké deprese („malá deprese“) a nebyla zahrnuta do DSM-III. Na základě údajů z epidemiologických studií však švýcarský psychiatr a výzkumník Jules Angst vytvořil pojem „rekurentní krátká deprese“ (RBD) a v roce 1985 stanovil diagnostická kritéria pro tento typ poruchy nálady. Několik dalších evropských studií nezávisle na sobě potvrdilo výskyt RBD v běžné populaci a klinických vzorcích. RBD tak byla zařazena do 10. klasifikace duševních poruch a poruch chování (MKN-10 F38.1)vydané Světovou zdravotnickou organizací v roce 1992 (WHO, 1992; WHO, 1993). Méně časté epizody krátkých depresí byly označeny jako málo časté krátké deprese a do MKN-10 nebyly zahrnuty. Americký klasifikační systém duševních poruch DSM-IV (1994) poskytl prozatímní diagnostická kritéria pro RBD, ale rozhodl se vyčkat na další studie před zařazením RBD do klasifikačního systému. Osud RBD v DSM-V, který se očekává v roce 2012, není znám.