Co-Counselling International (CCI) je mezinárodní síť vzájemných poradců (anglicky co-counseling and co-counselors).
Co-Counselling International (CCI) byla založena v roce 1974 jako odštěpení od Re-evaluation Counseling Johnem Heronem, který byl v té době ředitelem Human Potential Research Project, University of Surrey UK, a skupinou co-counsellorů z Hartfordu (Conn., USA). Přestávka CCI byla ideologická a CCI se vyvíjela výrazně odlišnými způsoby v praxi, teorii a organizaci.
První setkání spoluporadců CCI se konala v roce 1974 v USA a v Evropě a od té doby se na obou místech konají každoroční mezinárodní setkání. Evropská setkání se v současnosti střídají mezi Německem, Maďarskem, Irskem, Nizozemskem a Velkou Británií.
Postavení Johna Herona v rámci sítě bylo vždy jako rovnocenného člena, i když nevyhnutelně jako zakládajícího člena, aktivista po dobu asi 15 let a osoba, která vyvinula velkou část myšlení za CCI tam byla určitá míra přenosu na něj. Nyní žije na Novém Zélandu a má zapojení do CCI sítě tam.
V CCI neexistuje žádný imperativ k evangelizaci, a tak se síť rozšířila poněkud pomalu a nahodile. V USA síť existovala mnoho let hlavně v Connecticutu a jeho okolí, ale nyní se rozšiřuje i do dalších částí země. Mimo Evropu a USA byl hlavní rozvoj na Novém Zélandu, kde je nyní aktivní síť a pořádají vlastní série mezinárodních setkání.
CCI je síť vrstevníků bez základní struktury, třídy a aktivity jsou organizovány jednotlivci nebo skupinami jednajícími samostatně. Síť se skládá z jednotlivců a skupin, kteří souhlasí se souborem představ o tom, co CCI je. Ačkoli nemá žádný formální status, principy nastíněné v Definici CCI editované Johnem Heronem obstály ve zkoušce času jako nezbytné a dostatečné vyjádření těchto myšlenek.
Organizace v rámci sítě se liší místo od místa. V některých částech světa existují strukturované organizace na národní nebo místní úrovni, nebo obojí, s různými organizačními strukturami a požadavky na členství, např. placení předplatného, kromě toho, že jsou členy CCI. V jiných částech světa nemá síť pevnou strukturu a spoluporadci se organizují ad-hoc způsobem.
Síť v současné době působí v Německu, Maďarsku, Irsku, Nizozemsku, na Novém Zélandu, ve Velké Británii a USA. Skupiny nebo kontakty existují také v Austrálii, Belgii, Kanadě, na Islandu, ve Španělsku a Švýcarsku.
Členové aktivních částí sítě zpravidla kromě mezinárodních setkání pořádají i místní a národní setkání spoluporadců. Tato setkání si zpravidla vytvářejí sami, jinými slovy neexistuje předem organizovaný program, zprostředkovatelé ani řečníci. Asistence se střídají mezi dobrovolníky nebo někdy jsou i plenární zasedání zprostředkována vrstevníky. Plenární zasedání jsou především o organizaci denní práce, v rámci které každý, kdo chce navrhnout nebo nabídnout zprostředkování „workshopu“, vysvětlí svůj nápad. Workshopy pokrývají širokou škálu témat od uplatnění společného poradenství přes celou řadu otázek, např. deprese nebo genderové otázky, až po vyzkoušení dalších přístupů k osobnímu rozvoji, jako je meditace nebo kognitivně behaviorální terapie. Některá ze zasedání mohou být školení, např. v asertivitě, jiná mohou být pro hry, hudbu nebo tanec. Obecně je na výběr, co dělat, včetně spoluporadenství nebo jen socializace. Akce musí být zpravidla samofinancovatelné s tím, že účastníci hradí náklady na ubytování, stravu a případnou nezbytnou administrativu.
Kromě těchto akcí pořádají jednotlivci nebo skupiny spoluporadců řadu ad hoc tematických nebo zprostředkovaných aktivit. Ty mohou sahat od pobytových vzdělávacích kurzů, za které by byl zprostředkovatel placen, až po denní nebo půldenní sezení na téma, jako jsou peníze nebo stravování.
Vzniká řada místních zpravodajů, které udržují spoluporadce v kontaktu, informují je o událostech a šíří novinky, nápady a zkušenosti. Praxí je příspěvky do těchto zpravodajů neupravovat a mohou obsahovat osobní zkušenosti i soukromé seznamy spoluporadců. Z těchto důvodů jsou obecně důvěrné a nejsou dostupné osobám, které nejsou spoluporadci. CCI má však poměrně aktivní veřejnou webovou prezentaci.
CCI nemá žádná pravidla, která by se týkala čehokoli mimo spoluporadenské sezení, takže způsob, jakým spolu spoluporadci komunikují, je na nich. Noví spoluporadci jsou obvykle upozorněni na možnost, že se u nich mohou rozvinout silné pocity vůči lidem, se kterými radí, a je jim doporučeno, aby s nimi spolupracovali, dokud nebudou mít jasnější představu o tom, co se děje. Shromáždění spoluporadců je něco jako dočasné úmyslné společenství a spoluporadci se obecně zdají být schopni velmi efektivně navazovat vztahy a organizovat se v prostředí bez pravidel.
V zásadě, tj. podle zásad CCI, ji může vyučovat kterýkoli spoluporadce CCI. V praxi mají místní organizace tendenci vykonávat dohled nad lidmi vyučujícími v jejich oblasti a očekává se, že lidé, kteří nabízejí výuku, budou mít nějakou odbornou přípravu. Kromě toho lidé, kteří se sami přihlásí k výuce společného poradenství CCI, jsou obecně veřejně známí (řada z nich je uvedena na internetových stránkách CCI) a mohou být zpochybněni každým, kdo má obavy z toho, co dělají.
Dohled nad aktivitami v síti probíhá panokraticky, jinými slovy je odpovědností všech spoluporadců CCI. Důležitým způsobem, jak se to děje, jsou místní, národní a mezinárodní setkání spoluporadců. Obecně jsou tato setkání otevřena všem členům CCI, takže i místních akcí se mohou účastnit spoluporadci z jiných částí země nebo světa. Případné rozdíly jsou obvykle zdůrazněny na těchto akcích a řešeny kreativním řešením problémů.