Druhá generace antidepresiv je třídou antidepresiv charakterizovanou především érou jejich zavedení (přibližně shodnou se 70. a 80. lety), spíše než jejich chemickou strukturou nebo farmakologickým účinkem. V důsledku toho se vedou spory o to, která léčba do této třídy skutečně patří.
Termín „antidepresiva třetí generace“ se někdy používá k označení ještě novějších antidepresiv, často selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu, jako jsou fluoxetin, paroxetin a sertralin, stejně jako některá antidepresiva „non SSRI“, jako jsou mirtazapin, nefazodon, venlafaxin, duloxetin a reboxetin. Toto použití však není univerzální.