Hospitalismus byla pediatrická diagnóza používaná ve 30. letech 20. století k popisu kojenců, kteří v nemocnici chřadli. Příznaky mohly zahrnovat retardovaný fyzický vývoj a narušení percepčně-motorických dovedností a jazyka. Dnes se má za to, že tato chřadnoucí nemoc byla většinou způsobena nedostatkem sociálního kontaktu mezi kojencem a jeho pečovateli. Kojenci v chudších nemocnicích byli méně vystaveni této nemoci, protože tyto nemocnice si nemohly dovolit inkubátory, což znamenalo, že nemocniční personál kojence pravidelně choval.
Termín použil psychoterapeut René Spitz v roce 1945, ale jeho původ je starší; objevuje se v úvodníku Archives on Pediatrics již v roce 1897.