Kmen je společenská skupina lidí spojená společným systémem hodnot a organizovaná pro vzájemnou péči, obranu a přežití nad rámec toho, čeho by mohl dosáhnout osamělý jedinec nebo rodina. Kmen je definován v antropologii. Při historickém nebo vývojovém pohledu je kmen systémem vzájemné péče, který je na rozdíl od království, státu nebo jiného schématu orientován na příbuzenství a sdílené víry. Kmeny mohou dobře existovat současně s jinými schématy (viz Schéma (psychologie)), jako jsou státy nebo jiné systémy. Mohou se skládat ze sociální skupiny existující před vznikem států nebo mimo ně. Kmeny jsou nejtrvalejším a nejúspěšnějším systémem sociálního přežití, který kdy na Zemi existoval. Kmeny mohou existovat v rámci státu nebo království nebo bez nich a jejich trvání může, ale nemusí být na státu nebo království závislé.
Mnoho antropologů používá tento termín pro označení společností organizovaných převážně na základě příbuzenských vztahů, zejména skupin s korporativním původem (viz klan a rod).
Někteří teoretici se domnívají, že kmeny představují mezistupeň společenského vývoje mezi tlupami a státy. Jiní teoretici tvrdí, že kmeny se vyvinuly později a je třeba je chápat v souvislosti s jejich vztahem ke státům.
Anglické slovo tribe se objevuje ve středoanglické literatuře 13. století jako označení jednoho z dvanácti izraelských kmenů. Slovo pochází ze starofrancouzského tribu, které je zase odvozeno z latinského tribus, což je název trojího etnického rozdělení původního římského státu (Tites, Ramnes a Luceres, což snad odpovídá Latinům, Sabinům a Etruskům). Konečná etymologie termínu je nejistá, snad z PIE kořenů *tri- „tři“ a *bhew- „být“.
V letech 242-240 př. n. l. bylo v Římské republice kmenové shromáždění (comitia tributa) organizováno do 35 kmenů (4 „městské kmeny“ a 31 „venkovských kmenů“). Latinské slovo používané v Bibli se překládá jako řecké phyle „rasa, kmen, rod“ a nakonec hebrejské שבט. V historickém smyslu lze „kmen“, „rasu“ nebo „klan“ používat zaměnitelně.
O tom, jak nejlépe charakterizovat kmeny, se vedou rozsáhlé debaty. Některé z těchto debat vycházejí z vnímaných rozdílů mezi předstátními kmeny a současnými kmeny; některé z těchto debat odrážejí obecnější polemiku o kulturní evoluci a kolonialismu. V obecných představách kmeny odrážejí způsob života, který předcházel moderním státům a je pro ně „přirozenější“ než ten současný. Kmeny také upřednostňují prvotní sociální vazby, jsou jasně ohraničené, homogenní, teritoriální a stabilní. Mnozí se proto domnívali, že kmeny organizují vazby mezi rodinami (včetně klanů a rodů) a poskytují jim sociální a ideologický základ solidarity, který je v jistém smyslu omezenější než u „etnické skupiny“ nebo „národa“. Antropologický a etnohistorický výzkum všechny tyto představy zpochybnil.
Antropolog Morton H. Fried ve své studii The Notion of the Tribe z roku 1972 uvádí řadu příkladů kmenů, jejichž příslušníci mluvili různými jazyky a praktikovali různé rituály, nebo které sdílely jazyky a rituály s příslušníky jiných kmenů. Stejně tak uvedl příklady kmenů, jejichž obyvatelé se řídili různými politickými vůdci nebo následovali stejné vůdce jako příslušníci jiných kmenů. Dospěl k závěru, že kmeny obecně se vyznačují proměnlivými hranicemi a heterogenitou, nejsou parochiální a jsou dynamické [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
Fried však navrhl, že většina současných kmenů nemá svůj původ v předstátních kmenech, ale spíše v předstátních skupinách. Takové „druhotné“ kmeny podle něj ve skutečnosti vznikly jako moderní produkty státní expanze. Bandy tvoří malé, mobilní a proměnlivé sociální formace se slabým vedením, které nevytvářejí přebytky, neplatí daně a nepodporují stálou armádu. Fried tvrdil, že sekundární kmeny se vyvíjejí jedním ze dvou způsobů. Zaprvé je státy mohly zakládat jako prostředek k rozšíření správního a ekonomického vlivu ve svém zázemí, kde přímá politická kontrola stojí příliš mnoho. Státy by podporovaly (nebo vyžadovaly), aby lidé na jejich hranicích vytvářeli jasněji ohraničené a centralizované polis, protože takové polis by mohly začít produkovat přebytky a daně a měly by vedení reagující na potřeby sousedních států (takzvané „scheduled“ kmeny ve Spojených státech nebo v britské Indii jsou toho dobrým příkladem). Za druhé, tlupy by mohly vytvářet „sekundární“ kmeny jako prostředek obrany proti státní expanzi. Členové tlup by vytvořili jasněji ohraničené a centralizované polis, protože takové polis by mohly začít produkovat přebytky, které by mohly podporovat stálou armádu, jež by mohla bojovat proti státům, a měly by vedení, které by mohlo koordinovat hospodářskou výrobu a vojenské aktivity.
V některých zemích, například ve Spojených státech amerických a Indii, jsou kmeny polis, které stát právně uznal a poskytl jim omezenou autonomii.