Původní obyvatelé Afriky jsou ti obyvatelé Afriky, jejichž způsob života, připoutanost nebo nároky na konkrétní území a sociální a politické postavení ve vztahu k jiným dominantnějším skupinám vyústily v jejich podstatnou marginalizaci v rámci moderních afrických států (viz, „domorodost“ pro účely tohoto článku má úzkou definici „politicky znevýhodněné skupiny, která byla etnickou entitou v dané lokalitě předtím, než současný vládnoucí národ převzal moc“; viz definice a identita původních obyvatel).
Ačkoli lze drtivou většinu afrických národů považovat za „domorodé“ v tom smyslu, že pocházejí z tohoto kontinentu a nikde jinde, v praxi je identita „domorodých obyvatel“ podle moderního použití tohoto pojmu více omezující. Ne každá africká etnická skupina se hlásí k identifikaci podle těchto pojmů. Skupiny a komunity, které se hlásí k tomuto uznání, jsou ty, které byly různými historickými a ekologickými okolnostmi umístěny mimo dominantní státní systémy. Jejich tradiční postupy a pozemkové nároky se často dostaly do konfliktu s cíli a politikami, které vyhlašují vlády, společnosti a okolní dominantní společnosti.
Výsledná marginalizace v kombinaci s touhou uznat a chránit svá kolektivní i lidská práva a zachovat kontinuitu svých jednotlivých kultur vedla mnohé z těchto národů k hledání identifikace jako domorodé národy v současném globálním smyslu tohoto pojmu.
„Domorodý“ v současném africkém kontextu
V postkoloniálním období se koncept specifických domorodých národů v rámci afrického kontinentu dostal do širšího povědomí, i když ne bez kontroverzí. Vysoce různorodé a početné etnické skupiny, které tvoří většinu moderních, nezávislých afrických států, v sobě zahrnují různé národy, jejichž situace, kultura a pastevecký nebo lovecko-sběračský životní styl jsou obecně marginalizovány a jsou odděleny od dominantních politických a hospodářských struktur národa. Od konce 20. století tyto národy stále více usilují o uznání svých práv jako odlišných domorodých národů, a to jak v národním, tak v mezinárodním kontextu.
Vzhledem k rozsáhlé a komplikované historii migrace lidí v Africe není být „prvními národy v zemi“ nezbytným předpokladem pro přijetí jako domorodého lidu. Identita domorodců se spíše týká souboru charakteristik a postupů než priority příchodu. Například několik populací kočovných národů, jako jsou Tuaregové z oblasti Sahary a Sahelu, nyní obývá oblasti, do nichž přišly poměrně nedávno. Jejich nárok na status domorodců (schválený Africkou komisí pro lidská práva a práva národů) je založen na jejich marginalizaci jako kočovných národů ve státech a územích, kde dominují usedlé zemědělské národy.
Koordinační výbor původních obyvatel Afriky (IPACC) byl založen v roce 1997. Je jednou z hlavních nadnárodních síťových organizací uznaných jako zástupce původních obyvatel Afriky v dialozích s vládami a orgány, jako je OSN. V roce 2008 se IPACC skládala ze 150 členských organizací v 21 afrických zemích. IPACC identifikuje několik klíčových charakteristik spojených s domorodými nároky v Africe:
Pokud jde o obavy, že označení některých skupin za původní je samo o sobě diskriminační, IPACC uvádí, že:
Na africké mezivládní úrovni se zkoumáním práv a obav domorodých obyvatel zabývá dílčí komise zřízená v rámci Africké komise pro lidská práva a práva národů (ACHPR), kterou zaštiťuje Africká unie (AU) (nástupnický orgán Organizace africké jednoty (OAU)). Koncem roku 2003 přijalo 53 signatářských států ACHPR zprávu pracovní skupiny Africké komise pro domorodé obyvatelstvo/společenství a její doporučení. Tato zpráva uvádí v části (s. 62):
Dne 30. prosince 2010 přijala Konžská republika zákon na podporu a ochranu práv původního obyvatelstva. Tento zákon je první svého druhu v Africe a jeho přijetí je historickým vývojem pro původní obyvatelstvo na kontinentu.
Poloha Arktidy