Ve svých dvaceti letech se připojil ke skupině radikálů v Petrohradě. Zabývali se francouzskými socialistickými myšlenkami. Policejní tajný agent nahlásil skupinu úřadům. 22. dubna 1849 byl Dostojevskij zatčen a uvězněn spolu s ostatními členy. Po měsících výslechů a vyšetřování byli souzeni. Byli shledáni vinnými z plánování šíření podvratné propagandy a odsouzeni k smrti popravčí četou.
Trest byl změněn na trest vyhnanství a těžké práce, ale ještě předtím byli přinuceni podstoupit předstíranou popravu. V roce 1859 nový car dovolil Dostojevskému ukončit jeho sibiřský exil. O rok později se vrátil do Petrohradu. Tato zkušenost ho stála deset let života. Je to kořen všeho jeho psaní.
Dostojevského víra, vychovaná ve vzdělané a náboženské rodině, se během jeho života měnila. Ve vězení se intenzivně soustředil na postavu Krista a na Nový zákon, jedinou knihu, která byla ve vězení povolena. V dopise ženě, která mu Nový zákon poslala, Dostojevskij napsal, že je „dítětem nevíry a pochybností až do tohoto okamžiku a jsem si jist, že jím zůstanu až do hrobu“. Napsal také, že „i kdyby mi někdo dokázal, že pravda leží mimo Krista, měl bych se rozhodnout zůstat raději s Kristem než s pravdou“.
Z analýzy náboženských myšlenek v knihách Zločin a trest, Idiot, Démoni a Bratři Karamazovi si James Townsend myslí, že Dostojevskij zastával víru ve východní pravoslavnou církev s výjimkou svého pohledu na spásu od hříchu. Podle Townsenda „se zdálo, že Dostojevskij téměř přijal očistec v tomto životě“, v němž lidé trpí, aby zaplatili za své hříchy, spíše než křesťanskou doktrínu spásy skrze Krista. Malcolm Jones vidí v Dostojevského náboženském přesvědčení prvky islámu a buddhismu. Colin Wilson v knize Outsider ho popisuje jako „trýzněného napůl ateistu-napůl křesťana“.
Jeho útok na nihilismus je ve velkém románu Démoni aneb Posedlý. Vyšel v roce 1872 a je to „temná komedie, krutě vtipná ve svém líčení vznešených intelektuálů pohrávajících si s revolučními představami, aniž by chápali cokoli z toho, co revoluce v praxi znamená“.
Zápletka je verzí skutečných událostí té doby. Bývalý učitel božství, ze kterého se stal terorista, Sergej Nechaev, napsal pamflet Katechismus revolucionáře, který tvrdil, že k prosazení věci revoluce lze použít jakékoli prostředky (včetně vydírání a vraždy). Nechaev plánoval zabít studenta, který zpochybňoval jeho myšlenky.
Po ruském titulu následují anglické verze titulů.