Život občas píše příběhy, které byste nevymysleli, ani kdybyste se snažili. Příběhy o pádech, o hledání dna, ale hlavně – o vstávání. Dnes vám přinášíme jeden takový. Příběh muže, který se, jak sám říká, znovu narodil.
Ticho v duši, síla v boji: Z deníku muže, který se znovu narodil
Příběh, který držíte v rukou, je anonymní. Je to příběh z cyklu „Cesta k uzdravení mysli“. Náš hrdina, pro potřeby tohoto článku nazývejme ho třeba Petr, zažil psychický kolaps, který ho uvrhl do hluboké deprese. Díky tomu, že si Petr dokázal přiznat, co se děje, a začal s tím pracovat, dokázal svou duševní nemoc dostat pod kontrolu. A tohle je jeho příběh.
Petr pochází z Dánska a žije ve vztahu na dálku. Rád hraje na bicí, hraje počítačové hry a zbožňuje fantasy filmy. Jeho velkým snem je žít se svou rodinou ve Spojených státech. Diagnózu deprese mu stanovil terapeut. Spouštěčem jeho problémů byla panická ataka. Petr na kořenech svých problémů stále pracuje s terapeutem. Je to běh na dlouhou trať, ale jak sám říká, “ stojí to za to“.
Když se strach stane pánem
Nejprve cítil úzkost. „Přemýšlel jsem nad vším do takových detailů, až to bylo nekontrolovatelné. Necítil jsem sám sebe, nechápal jsem, proč jsem zároveň tak smutný a naštvaný. Neměl jsem energii chodit do práce, ani si užívat věcí, které mě normálně bavily. Ztratil jsem sebejistotu a moje sebeúcta klesla na bod mrazu. Ztratil jsem jistotu v práci,“ popisuje Petr své pocity.
A jak to ovlivnilo jeho život? Petr se stal líným a přestal uklízet. Nevycházel z pokoje a začal v něm kouřit. Přestal trávit čas s přáteli. „Neměl jsem energii a necítil jsem se na to být s lidmi. Pořád to trvá,“ říká. I když nechtěl dál žít, sebevraždu jako řešení nezvažoval. „Nechtěl jsem si vzít život, ani mě to takhle nenapadlo. Spíš to bylo: proč vůbec žít?“
Život v izolaci
Jeho stav se promítl i do vztahů s ostatními. Ztratil přítele, kterého považoval za blízkého, a přestal počítat lidi, se kterými si dřív povídal. „Přítel měl dost mého neustálého fňukání. Seřval mě a cítil jsem se ještě hůř. Ale v tu chvíli jsem ho tak nějak chápal,“ vzpomíná Petr. Kvůli tomu se cítil bezcenný a myslel si, že se nemůže zlepšit.
Světlo na konci tunelu
Zlom nastal, když si uvědomil, že jeho emoce jsou platné a že je v pořádku cítit se špatně. Díky psychickému kolapsu se Petr znovu objevuje. Chodí na kognitivně behaviorální terapii a s terapeutem probírá hluboké emoce opuštění a problémy se závazky.
Rada do života
Petr se chce s ostatními podělit o svou radu: „Všechno se zlepší. Držte se, soustřeďte se na sebe a svoje emoce. Všechny vaše pocity vám říkají, co se děje. Říkají vám, co máte dělat. Jen je někdy těžké je slyšet přes hluk ostatních. Pamatujte, v životě máte jen jednoho člověka, a to jste vy sami. Jste jediný, kdo může změnit svůj život. Pokud potřebujete, požádejte o pomoc, ale všechno začíná u vás.“
Ještě jedno poselství
„Nepřestávejte bojovat. Právě díky boji se posouváte a rozvíjíte. Všechno bude lepší, to vám můžu slíbit, ale musíte pokračovat i v tom chaosu. Existuje mnoho způsobů, jak překonat deprese a psychické zhroucení, ale jedním z nejlepších je dávat si každý den jen málo, ale snadných úkolů. Dnes vypiju dvě sklenice vody, zítra umyju nádobí – stanovte si malé cíle, kterých snadno dosáhnete. A věřte mi, budete se cítit lépe. Ale nejlepší rada, kterou vám můžu dát a o kterou se s vámi chci podělit: Mluvte s terapeutem,“ dodává Petr.
Petr má před sebou ještě dlouhou cestu, ale jsem si jistý, že se bude cítit stále lépe. Doufám, že se brzy bude moci přestěhovat za svou rodinou. Pomozte mi změnit svět sdílením svého příběhu.
Zdroje: Anonymní příběh z cyklu „Cesta k uzdravení mysli“